Ročník XXV. (2001)
Pořadové číslo 316.

6.

Mariánské Lázně
31. července 2001
OBSAH 
 

HAMELIKA NA INTERNETU

HAMELIKA SE PŘEDSTAVUJE
HAMELIKA jako vrch v Mariánských Lázních se starým českým názvem l O badatelském vlastivědném kroužku HAMELIKA l Z historie vlastivědného kroužku HAMELIKA (1972-2000)

Richard Švandrlík:
POUŽÍVANÁ ŘEČ NA TEPELSKU v MINULOSTI
Franz Klement nás uvádí do poměrů na Tepelsku kol roku 1880 l Jakým dialektem se tehdy hovořilo ? l Kdy převládla němčina a zmizela čeština ? l Jak velké bylo území tepelského dialektu ? l V Mariánských Lázních nikdy nepřevládal chebský dialekt l KONKRÉTNÍ PROJEVY V ŘEČI

TEPELSKÁ PŘÍSLOVÍ (Franz Klement)

Zachráněn nebo odepsán ? (rš)

Cenná vlastivědná publikace z Tachovska (rš)

Před 200 lety se narodil Škroup – autor české hymny Kde domov můj
Autoři české hymny a Mariánské Lázně (rš)
Josef Kajetán Tyl, autor textu l František Škroup, autor melodie české hymny

Nerudův smích nad lázněmi (rš)

Jan NERUDA: Kousek novelety mariánskolázeňské (1872)

Jak je to s oslavami založení Mariánských Lázní (rš)

Richard Švandrlík:
Z historie mlékárny v Mariánských Lázních
Založení mlékařského družstva v Mariánských Lázních l Výstavba moderní mlékárny v roce 1942 l Mlékárna po květnu 1945 l Založení mlékařského družstva v září 1945 a změny po odsunu Němců l Zrušení tvarůžkárny v Chodové Plané l Mlékárna v roce 1945 l Rozvoj mlékařského družstva v roce 1947 l Mlékárna v Lestkově l Revoluční rok 1948 v mlékárně l Roky 1948 až 1952 jako neustálé změny a zániky l Úder z čistého nebe l Reorganizace a změny pokračují 1953-1960 l Mlékárna Mariánské Lázně v roce 1959 l Nové krajské uspořádání v ČSR a krajský mlékárenský podnik Klatovy l Další vývoj po roce 1968 l Vývoj po roce 1990 – dožije se mlékárna 60 let ?

Nejstarší česká pohlednice

Již zrušená bobová dráha z Krakonoše

Mlékárna v Mariánských Lázních v červenci 2001

Mapka c.k. okresního hejtmanství Teplá – soudní okres Teplá (1880)

Mapka c.k. okresního hejtmanství Teplá – soudní okres Bezdružice (1880)


Hamelika na internetu

      V červenci 2001 se objevují na internetu stránky pod heslem HAMELIKA s označením www.webpark.cz/hamelika. Zde začínáme uveřejňovat výsledky starých i nových vlastivědných bádání o minulosti Mariánských Lázní a jejich okolí. Jako každý na počátku práce i my se potýkáme s technickými potížemi (tisk rytin, obrázků, tabulek, jednotný formát atd.), když obsahově je náš plán jasný. Dosavadních 25 ročníků občasníku HAMELIKA, stejně jako měsíčníky Kulturních přehledů KaSS Mariánské Lázně, v nichž vycházely od roku 1981 pravidelně vlastivědné stránky "Z činnosti zájmového kroužku Hamelika", tvoří nesmírné bohatství historických zpráv o Mariánských Lázních a okolí.
      Interentové stránky HAMELIKA nalezneme pod heslem "Hamelika" na okruzích "www.seznam.cz", "Tiscali", "Atlas", www.centrum.cz (též heslo "Švandrlik"), i na německé hledačce www.google.de (též heslo "Švandrlik").
      Stránky začínají úvodním článkem "Mariánské Lázně úvodem" a pokračují vysvětlením používání slova Hamelika – "Hamelika se představuje". Zde se píše nejenom o vrchu stejného jména, ale je tu také historie vlastivědného kroužku HAMELIKA v Mariánských Lázních (1972-1990) a pokračování HAMELIKY po roce 1990 privátní formou. Tento příspěvek přetiskujeme.
      Hlavní historická kapitola je zkrácená letopočtová historie Mariánských Lázní "MARIÁNSKOLÁZEŇSKÉ ANÁLY 1193-2000". Tyto anály byly již několikráte uveřejněny: (1) Richard Švandrlík: "Mariánskolázeňské anály 1193-1985" - HAMELIKA č.2/1986 z 26.dubna 1986, S.19-33; (2) Richard Švandrlík: "Mariánské Lázně", (kapitola Historie města) - průvodce Olympia Praha,1991; (3) Richard Švandrlík: "Historie Mariánských Lázní v letopočtech (1193-1945)", technická úprava Milan Kopřiva - Mariánskolázeňské Listy č. 9/1995 z 2. března 1995, S.6-7 a Mariánskolázeňské Listy č. 10/1995 z 9. března 1995, S.6-7.
      Na ni se budou vázat desítky kapitol či oddílů - nejzajímavějších části z historie města. Jako vzorek jsou dosud uvedeny dva oddíly "Gubernát – první Nehrův vyléčený" a "Lázně-Jih".
      Tím nejsou stránky internetové Hameliky vyčerpány. Poslední oddíl budou tvořit nejrůznější zajímavé články z historie města a okolí. Jako vzorek jsou připraveny dva články – "Mariánskolázeňské lesy – conditio sine qua non" a "Otto Dietl – psanec v hlubokých lesích". Nakonec by se měla na internetu objevit bibliografie všech dosavadních HAMELIK (1973-2001) a vlastivědných článků v Kulturních přehledech KaSS Mariánské Lázně.
      V příznivé situaci by pak vycházela HAMELIKA měsíčně od roku 2002 na internetu, pokud se podaří zvládnout tisk obrázků, mapek a tabulek.
 

Hamelika se představuje
(na internetu)


Hamelika jako vrch v Mariánských Lázních se starým českým názvem

      1. Co je to HAMELIKA ? Hamelika je vrch nad Mariánskými Lázněmi, který vrcholí v těsné blízkosti rozhledny (723 m n.m.) nedaleko výletní kavárny Panorama (leží 690 m n.m.).
      2. Jak hodnotíme HAMELIKU orograficky ? Horopisně je HAMELIKA svahovým vrchem výše položené ZÁDUBSKÉ VÝŠINY(779 m n.m.) a tato výšina je vlastně svahovým vrchem opravdové hory PODHORY (846 m n.m.), což je dávno vyhaslá sopka a nejvyšší hora Tepelské vrchoviny. Pohoří Tepelské vrchoviny vrchem Hamelika zde končí - kopce přes Mariánskolázeňské údolí již patří k pohoří Slavkovský (Císařský) Les.
      3. Jak vznikl pomístní název vrchu HAMELIKA ? Jde o nejstarší český pomístní název v místech Mariánských Lázní. Původní jméno HOMOLKA pozdější němečtí obyvatelé ve zdejším dialektu důrazem na první slabiku Ho- vyslovovali jako Ha-, v druhé neznělé slabice –mo- jako –me-, takže vznikla Hamelika, v níž se však název Homolka ve výslovnosti prozrazuje.
      Nejstarší zápisy v tereziánském i josefínském katastru, resp. na mapě z roku 1683, stejně jako německé publikace v 19.století uvádějí vždy jednotně název HAMELIKA, který přešel i na potok, tekoucí pod Hamelikou - "Hamelikabach", resp. na údolí potoka "Hamelikathal" (Danzer 1846). Kronikář Felbinger (1768-1855) nazýval v kronice vrch "Hamelicker Berg" (Hamelický vrch).
      4. Odkud mohl vzniknout název HAMELIKA ? HAMELIKA (s dnešní rozhlednou) je nejzřetelněji vidět z lázeňské kotliny. Tvoří jihovýchodní kulisu horizontu lázeňského údolí. Odtud vypadá vrch opravdu jako "homolka" a pojmenovat ho mohli ti vesničané, kteří kdysi na zdejších mokrých loukách sklízeli a sušili seno, tedy sedláci z Úšovic. Vždyť i název "Úšovice" je staročeský.
      5. Jaké jiné názvy se kolem HAMELIKY objevují ? Úpatí Hameliky v blízkosti staré tržnice se nazývá ustáleně, již od počátku vzniku lázní, KŘÍŽOVÝ VRCH (Kreuzberg) podle zde stojícího KARLOVA KŘÍŽE (Karlskreuz). V druhé polovině 19.století, po postavení rozhledny architektem Fridrichem Zicklerem jako romantické hradní ruiny (1876), se vrchol HAMELIKY na mapkách označoval honosně CÍSAŘSKÁ VÝŠINA (Kaiser-Höhe) nebo VYHLÍDKA FRANTIŠKA JOSEFA I. (Franz-Josef-Warte). Roku 1926 byla rozhledna přejmenována na ENGELSBERG-WARTE na počet skladatele písní Engelsberga, který Mariánské Lázně a též rozhlednu několikráte navštívil. Název se však nevžil – Češi říkali vždy "rozhledna" a Němci "Aussichtsturm". Dodnes je nejfrekventovanější označení "rozhledna nad Panoramou". V soupisech rozhleden ČR na internetu se objevuje HAMELIKA jako název pro zdejší rozhlednu. Jde o nové použití názvu vrchu, ale zcela logické.

O badatelském vlastivědném kroužku HAMELIKA

      V roce 1972 jsme zakládali v Mariánských Lázních vlastivědný kroužek při Klubu zdravotníků Čs.státních lázní a hrstka vlastivědníků ve Výzkumném ústavu balneologickém proti ruskému kostelu uvažovala o vhodném názvu kroužku. Za okny se tyčil vysoký kopec HAMELIKA se zdejším nejstarším českým názvem a tak byl návrh bleskově na světě. Kroužek chtěl pátrat po české minulosti místa a nic nevystihne ve zkratce naši práci lépe než "Hamelika".
      Vznikl mariánskolázeňský vlastivědný kroužek HAMELIKA. V lednu 1973 vyšel první badatelský oběžník kroužku a dostal stejné jméno – HAMELIKA. Kroužek i náš list měly pohnuté osudy. V roce 1976 byl bez vysvětlení zrušen a v roce 1977 obnoven (pod "střešním" Kulturním a společenským střediskem), jeho činnost však bedlivě sledována, anonymně kritizována a ve chvílích vypjatých politických poměrů brzděna. V době, kdy hrozilo znovu zrušení vlastivědného kroužku, bylo nutno přecházet na přijatelná témata (návštěvy slavných ruských a sovětských hostů, útrapy druhé světové války, pochvalné aktuality z města). Prostě jsme se - po tvrdých počátečních zkušenostech – báli o svůj kroužek. Naše vlastivědná práce se dostala brzy do povědomí města, zájem o ni byl nečekaně velký, kroužek přispíval články z historie města do Kulturních přehledů, vyšly drobné publikace v KaSS, a nový průvodce Mariánských Lázní (1980) se původně začal psát v kroužku.
      Téměř dvacet let práce vlastivědného kroužku (1972-1990) stálo na energii desítek nadšenců a muselo se projevit. Do povědomí Mariánských Lázní se touto cestou dostávalo mnoho dříve neznámého z historie města. Staré a naivní představy o minulosti se musely logicky hroutit a nové objevené, často nepříjemné, si teprve nacházejí místo uznání. Česká vlastivěda Mariánských Lázní neměla hlubší předválečné základy a vycházela především ze dvou velkých publikací spisovatelky Aleny Vrbové a lékaře Vladimíra Křížka z roku 1958.
      Dnešní rozvoj věd a techniky posunuje vědění tak rychle dopředu, že začíná být převelice obtížné vracet se v historii například o století zpět, do tehdejších poměrů a názorů, aby se daly pochopit motivy aktivity oné doby. Ale naše společnost stojí na základech, budovaných a zděděných po starých generacích. Vracet se musíme, dědictví je totiž příliš rozsáhlé, používáme denně výtvorů zašlých generací, v našem životě se prolíná nové se starým. Žijeme v městských aglomeracích, postavených ještě pro kočárovou dopravu, ke skromnému žití bez elektřiny, vodovodů, telefonů, počítačů, bez parkovišť, supermarketů, bez hygienických sítí atd. Naše sídla byla ještě před sto lety zásobovaná z místních polí a stájí, a lidé byli zvyklí na pomalé, sledovatelné tempo změn.

Z historie vlastivědného kroužku HAMELIKA

      V říjnu 1972 se konala ustavující schůze vlastivědného kroužku při Klubu zdravotníků v Mariánských Lázních Čs.státních lázní a zřídel. Nečekané bylo množství zájemců o práci kroužku. Čekali jsme pět šest osob, ale sešly se desítky nadšenců. Bylo třeba rychle formulovat náplň práce kroužku, pokud jsme chtěli, aby nám byl oficiálně povolen.
      A tak z té doby čteme jako cíle – "podchycovat zájemce o historii a přírodní zajímavosti Mariánských Lázní a jejich okolí; organizovat kulturní vyžití na tomto úseku, aktivizovat činnost kroužku uvnitř i mimo něj popularizací zajímavých úseků z historie, pamětihodností i přírodních zajímavostí města a okolí". Předsedou Klubu zdravotníků při Čs.lázních byl Zdeněk Chábera, který patřil mezi iniciátory nového kroužku.
      Dne 2. ledna 1973 vyšla první HAMELIKA jako občasník a "pracovní materiály pro potřebu vlastivědného kroužku". Redakci tvořili Ing. Richard Švandrlík a Vladimír Mašát, prom.soc. --- To se to tehdá psalo! Modrákovým, na "líhákovém" rozmnožovači ne dobře čitelným tiskem vycházelo zprvu 20 výtisků každého čísla, od 7.čísla 50 exemplářů. Bylo to málo, ale to tempo! Od ledna do června 1973 vyšlo horečně dvanáct čísel, jakoby autoři nevěřili, že by povolení kroužku mohlo vydržet dlouho. Měli důvod. Od prvních čísel provázely HAMELIKU anonymní kritické hlasy. V červnu nám oficiálně oznámeno, že nadpis HAMELIKA starodávným písmem je nepřijatelný. Prostě se nelíbil.A jako vždy anonymně. Ale prosím, od 13.čísla jsou HAMELIKY nadepisovány normálními velkými písmeny - HAMELIKA. Prozatím není řeč o obsahu, modrákový tisk byl naštěstí asi opravdu špatně čitelný. Autorsky nebyly články v roce 1973 značeny. Byly dílem redakce R.Švandrlík - Vl.Mašát, cenzurní dozor Zd.Chábera. První ročník dosáhl 20 čísel a 280 stran! Nadšení bylo veliké.
      Rok 1974 přinesl 18 čísel HAMELIK v modrákové úpravě při 50 exemplářích a jedna rotaprintem tištěná mimořádná s 200 exempláři. Celkem 288 stran. Organizovalo se pár vycházek po vycházkových cestách, byl uspořádán autobusový výlet. 4.května 1974 se vydalo 51 členů kroužku na vlastivědný výlet na Ašsko, což byla pro nás "země neznámá". Klub zdravotníků vydal 22.června 1974 již uvedenou rotaprintovou HAMELIKU u příležitosti přehlídky dechových hudeb závodních klubu na okrese Cheb. Na poslední straně byl soupis členů vítězné dechovky mariánskolázeňského kapelníka Václava Hájka. Iniciativní Zdeněk Chábera chtěl, aby se aktivní kroužek šíře reprezentoval. Druhý úspěšný rok vlastivědného kroužku se jevil velice nadějně do příštích let. Ročník Hameliky 1974 už uvádí vedle redakční trojky Richard Švandrlík-Vladimír Mašát-Vladimír Šindelář s nejvíce příspěvky i další aktivisty kroužku, z nichž nejvíce přispíval do HAMELIKY oblíbený mariánskolázeňský vlastivědník Vojta Neustupný (14 článků),ale i odborný patron kroužku MUDr. Vladimír Křížek (8 článků), JUDr. Bořivoj V.Černý (5 článků).
      Rok 1975 - rok 30.výročí ukončení války - přinesl nečekaný problém, jak se zhostit výročí osvobození Mariánských Lázní americkou armádou. Tuto etapu historie města nebylo možno přejít a bylo jisté, že každým příspěvkem upadneme v nemilost, tak jako tak. Jako základní článek zvolen přetisk novinového článku starosty Ing. Jana Příhody "Mariánské Lázně - 30 vítězných let" a přetisk protiamerického seriálu "Komu patří Plzeň" od V.Šůmy, který vycházel na pokračování v Plzeňské PRAVDÉ. K bádání o osvobození města americkou armádou jsme se neodvážili a místo toho se věnovali pátrání po Pístovském pochodu smrti. Dne 21. dubna 1945 se odehrál v blízkosti Holubína nešťastných nálet amerických hloubkařů na pochod smrti, při kterém zahynuly na samém konci války desítky vězňů. Bádání přineslo nové objevy - úplný zvrat v dosavadním výkladu. Oficiální verze Věry Valentové z ministerstva vnitra o tom, že všechny vězně tohoto pochodu smrti postříleli němečtí vojáci na pístovském hřbitově, se vůbec nezakládala na pravdě. S pomocí Františka Nováka z Dolního Kramolína byl nalezen žijící bývalý vězeň a s jeho pomocí celkem 12 dosud žijících svědků – českých vězňů, kteří šli v tomto pochodu smrti. Korespondence s nimi ukázala jednoznačně jak, kdy a kde k celé tragédii došlo. Vedle toho se nám na základě exhumačních protokolů z roku 1946 podařilo identifikovat z 68 obětí, ležících na pístovském hřbitově, 38 vězňů. Kroužek se tehdy obrátil s pátráním na Mezinárodní Červený kříž s archivem v Arolsenu a byl úspěšný. Kroužek předložil výsledky bádání velvyslanectvím SSSR, Polska, Maďarska aj. a obdržel pochvalné děkovné dopisy, z nichž především sovětské poděkování – jak doufal (a marně) – podrží kroužek v jeho bádání. S pomocí českých vězňů byla popsána celá trasa - a velice podrobně události tohoto pochodu smrti z Lengenfeldu - přes naši krajinu až do Boru, kde stopy po něm končí.
      Roku 1975 vyšlo 16 řádných HAMELIK (po 50 exemplářích) a jedno rotaprintové mimořádné číslo (200 výtisků), celkem 267 stran. Vycházení HAMELIK se úspěšně zaběhlo a zájem rostl. Redakci měl Richard Švandrlík, rubriku "Ochrana přírody" vedl Vladimír Šindelář (19 příspěvků) a dělal drobné kresby pro Hameliky, rubriku "Koutek archeologie" řídil Zdeněk Buchtele (6 příspěvků). Kromě redakce a vedoucích rubrik přispěli nejvíce opět Vojtěch Neustupný (9 článků), MUDr. Vladimír Křížek (6 článků), Václav Grössl (5 článků) aj. --- K Pístovu vyšly dvě rotaprintové mimořádné HAMELIKY s názvy "Pístovská tragedie" z 10.dubna 1975 a a druhá až v roce 1976 - "Pístovský pochod smrti" z 31.ledna 1976 (po 200 exemplářích). Paradoxně HAMELIKA z 31.1.1976 byla posledním číslem rušeného vlastivědného kroužku. Konference Klubu zdravotníků ROH totiž na jaře 1976 schválila, že Klub zdravotníků i vlastivědný kroužek se ruší be uvedení důvodů. Kroužek se dostal neznámo proč do nemilosti. Po letech se zdá, že příčinou byly právě naše největší badatelské objevy v oblasti pochodů smrti, které tak rozlítily nikoliv vedení Klubu, ale členy zdejší pobočky SČPB (Svazu protifašistických bojovníků) v Mariánských Lázních (nechci posmrtně jmenovat jednotlivce). Odvolávali se na verzi pístovského pochodu smrti, schválenou ministerstvem vnitra, varovali členy kroužku (přes pana Václava Hájka), aby si nezahrávali s osudem kroužku. Námi objevená fakta byla naprosto vedlejší. Ale i národní hrdina Josef Jokl, vězeň z Pístovského pochodu smrti, který také psal do novin o této události, byl vyslýchán na základě zásahů zdejší pobočky SČPB s tím, že musí celý článek odvolat. Vyhrožováno bylo i některým dalším českým vězňům. Proč ? To jsem nikdy nepochopil. Až čas ukázal, že to byla lokální, místní nenávist. Paradoxně jsem byl po letech pozván do Tachova, kde jsem převzal osobně vyznamenání (16.5.1986) od ÚV Svazu českých protifašistických bojovníků za badatelský přínos v historii pochodů smrti !
      Mlčení roku 1976 (vyšla poslední mimořádná HAMELIKA a následovalo zrušení kroužku) a první poloviny 1977 nebylo zbytečné. Vlastivědníci byli sice rozprášeni, ale zájem veřejnosti trval. Kroužek měl už jistou popularitu, lidé čekali na další informace a byly vysloveny otázky, proč nesmí mít město vlastivědníky. A tak se objevila jiná nečekaná cesta. Bylo projednáno na městě vytvoření vlastivědného kroužku při KaSS. Městské Kulturní a společenské středisko svolalo zájemce jakousi náborovou HAMELIKOU ze 3. června 1977. Ustavující schůzka kroužku proběhla 28. června 1977 v LUNĚ a zvolen výbor v čele R.Švandrlík, dále Vl.Mašát, Zd.Huml, Sv.Richter za přítomnosti mnoha zájemců, především "staré gardy vlastivědníků" jako byli V.Neustupný, Vl.Sindelář, B.V.Černý, E.Johanides. Do kroužku se jen zde přihlásilo 78 členů! KaSS dokonce svolil, že HAMELIKY budou tištěny rotaprintem formátu A-5, nákladem 100 výtisků (počet členů byl již 100), při čemž náklady bude krýt KaSS. V roce 1977 vyšlo celkem 5 Hamelik (včetně náborového čísla formátu A-4). Redakci měl R.Švandrlík, kresby Vl.Šindelář, Zd.Buchtele vedl "Archeologické okénko", pravidelnými články se účastnili MUDr.Vl.Křížek, JUDr.B.V.Černý. Hameliky byly dobře čitelné, měly ideální formát A-5, a bylo možno navázat na HAMELIKY z doby Klubu zdravotníků. Rok 1977 byl veden jako V.ročník tohoto občasníku.
      Rok 1978, tedy VI. ročník, byl nešťastný v tom, že Sdružené služby, které tiskly HAMELIKY v roce 1977, zvýšily podstatně cenu tisku, a tak mohlo vyjít jediné číslo z 29.srpna 1978. Bylo však cenné a monotématické – "Staré vycházkové cesty" (autor R.Švandrlík, formát A-5, rotaprint, 32 stran, 200 výtisků).
      Co dále ? Další tisk HAMELIK byl nemožný. Ještě vyšla poslední rotaprintová HAMELIKA z 28. února 1979, monotématická - "500 let rybníku REGENTU" (formát A-4, 36 stran, 200 výtisků). Stála hodně archivní práce. Autorem byl R.Švandrlík, ale využito bylo aktivity i vzpomínek Jana Hahna a Ervína Johanidese; archivní materiály opravoval Vladimír Kajlík z kláštera Teplá. V dalších měsících roku 1979 se kroužek vrátil k původnímu špatnému líhákovému tisku. Příznivě se to projevilo v počtu čísel – roku 1979 vyšlo 15 čísel (včetně prvního o Regentu), měly formát A-4, náklad 50 výtisků, celkem 224 stran. Redakci měl R.Švandrlík, kresby a pomoc, rubriku "Ochrany přírody" vedl Vladimír Šindelář, "Koutek archeologie " vedl Zdeněk Buchtele, z ostatních členů měl nejvíce příspěvků – jako vždy – náš patron MUDr. Vladimír Křížek (9 příspěvků), Vladimír Kajlík (8 příspěvků), z nových aktivistů začal významně pracovat František Vejpustek, bývalý inspektor Jan Šperl a kulturní referent Vladimír Indra. Toho roku zemřel Vojtěch Neustupný a to znamenalo pro kroužek velkou ztrátu.
      Roku 1980 (VIII.ročník) vyšlo 22 čísel, formátu A-4, líhákovým tiskem, nákladem 50-80 výtisků, a jedna HAMELIKA mimořádná z 1. prosince 1980 "Soupis památek - Mariánské Lázně – 1. Lázeňská část" (formát A-5, 500 výtisků). Celkem 304 stran. Ročník redigoval R.Švandrlík s pomocnými rubrikami Vl.Šindeláře a Zd.Buchteleho, a z 20 přispívatelů měl aktivní František Vejpustek 15 příspěvků a nový zdatný vlastivědník MVDr.Jiří Novák 11 příspěvků; dále MUDr. Vladimír Křížek 10 příspěvků, Vladimír Kajlík 6 příspěvků, František Koubek 3 příspěvky atd. Vladimír Kajlík začal uveřejňovat málo známé listiny v rubrice "Ze starých archivů", jinou rubrikou byla "Poznáváme své město" ing. Švandrlíka. Líhákový "modrákový" tisk se kupodivu mírně zlepšil a badatelský rozsah se rozšířil. Dne 2. května 1980 uspořádal vlastivědný kroužek úspěšný výlet na Konstantinolázeňsko. Vzpomínkovým cílem byl Ovčí vrch, kde došlo právě před 300 lety v roce 1680 ke srážce vojska se selskými povstalci. Přitom byl navštíven hrad Švamberk, Gutštejn, Hradištní vrch s mohylami aj. Celkem 50 účastníků.
      Rok 1981 (IX.ročník) přinesl rotaprintový tisk v KaSS. Dne 9. března 1981 vyšlo první rotaprintové číslo, ale zlepšení, které nastalo, nebylo takové, jak se očekávalo. Vyšlo sedm čísel normálních a jedno mimořádné číslo ze 7.prosince 1981, "Soupis památek – Úšovice, Hamrníky,Stanoviště,Chotěnov, Skláře, Velká Hleďsebe, Malá Hleďsebe, Klimentov, Valy" (formát A-5, 500 výtisků). Celkem 178 stran. Redakce R.Švandrlík, z přispívatelů měli nejvíce MUDr. Vladimír Křížek a Jan Šperl (po 6 příspěvcích), MVDr. Jiří Novák (4 příspěvky), novou vlastivědnou posilou se stal bývalý učitel Václav Kohout (4 příspěvky), František Vejpustek a František Koubek (po 3 příspěvcích), přispěl i PhDr. Stanislav Burachovič z Karlových Varů atd. Mimořádně cenná byla studie o Václavu Skalníkovi s názvem "Zpátky ke Skalníkovi". Od roku 1981 se rozšířila spolupráce kroužku s Kulturním přehledem. Každý měsíc vycházely příspěvky z vlastivědného kroužku. První byl seriál "Z historie okolních obcí", který byl "trpěn" až do roku 1984, kdy byl kroužek požádán o jinou tématiku. – V roce 1981 vyšel (od roku 1978 z Hamelik připravovaný) - po mnoha letech turistického odmlčení se - "Průvodce Mariánské Lázně", který připravil ve zcela nové koncepci R.Švandrlík s pomocí MUDr.Vladimíra Křížka a Jana Harvánka.
      Rok 1982 (X.ročník) přinesl osm řádných čísel HAMELIK, celkem 160 stran. Redakci měl R.Švandrlík, největší přispívatel byl nově Václav Kohout (34 příspěvků), inspektor Jan Šperl (5 příspěvků), MUDr. Vladimír Křížek, Karel Glöckner z Valů (po 3 příspěvcích). Za cenné články lze považovat Návštěvy krále Eduarda VII., Setkání monarchů v roce 1904, Perský šach v Mariánských Lázních, ale i Botanické výpravy Karla Domina v Císařském lese v roce 1924. Ofsetový tisk neumožnil používat kresby či fotografie.
      Rok 1983 (XI.ročník) měl 13 řádných čísel, 240 stran, redakci měl R.Švandrlík, největší přispívatel byl opět Václav Kohout (54 příspěvků) a MUDr. Vladimír Křížek (19 příspěvků), František Vejpustek a Jan Šperl (po 7 příspěvcích), Karel Glöckner (5 příspěvků), Doc. Josef Sajner (5 příspěvků), JUDr.B.V.Černý (3 příspěvky). Vyšel cenný materiál k výročí "50 let od zavraždění prof.Lessinga" (J.Šperl), a monotématické číslo "Mariánské Lázně před sto lety". Ročník patřil mezi badatelsky mimořádně plodné.
      Rok 1984 (XII.ročník) měl sedm řádných čísel, 136 stran, redakce R.Švandrlík, nejvíce příspěvků měl opět Václav Kohout (106 příspěvků), dále MUDr. Vladimír Křížek (9 příspěvků), Václav Větrovský (4 příspěvky) aj. Začal vycházet seriál "Listujeme v Mariánskolázeňských novinách 1901-1910" (V.Kohout). Kroužek ztratil významného aktivního člena – František Vejpustek zemřel 24.října 1984.
      Rok 1985 (XIII.ročník) byl badatelsky opět mimořádně příznivý – vyšlo 12 řádných čísel, 340 stran, redakce R.Švandrlík, přispívatel Václav Kohout měl 85 příspěvků, dále Jiří Rončík (11 příspěvků), MUDr. Vladimír Křížek (8 příspěvků), Vladimír Šindelář (5 příspěvků) atd. Významné byly seriály "Historie provincie Deutsch-Böhmen" a Kohoutův seriál "Listujeme v Mariánskolázeňských novinách" (1905,1911-1913). V roce 1985 vyšly tři samostatné přílohy HAMELIKY s tématem "Jak jsme žili na Pramenech" o životě důchodců v bývalých lázních Sangerberku (formát A-5, 88 stran). Samostatnou mimořádnou HAMELIKOU bylo číslo k 40.výročí události Pístovského pochodu smrti pod názvem "Pístovské memento" z 8.dubna 1985, autoři R.Švandrlík a Vl.Šindelář (rotaprint, formát A-5, 500 výtisků). Kulturní přehledy v roce 1985 použily vlastivědných článků HAMELIK o konci války u příležitosti 40.výročí osvobození ČSR Sovětskou armádou.
      Rok 1986 (XIV. ročník) přinesl deset čísel HAMELIK, když 5.dubna 1986 vyšlo už 150. číslo HAMELIKY. Redakce R.Švandrlík, největší přispívatel zůstává Václav Kohout s 60 příspěvky! V HAMELIKÁCH začaly vycházet řady cenných encyklopedických přehledů (Mariánskolázeňské anály 1193-1985, Soupis zřícenin, hradů a zámků v okolí, Seznam inspektorů pramenů Mariánských Lázní, Seznam opatů kláštera Teplá, Seznam rychtářů a starostů Mariánských Lázní od jejich založení, Seznam církevních představitelů v městě, rozsáhlý Česko-německý slovník obcí a osad v širokém okolí šesti sousedních okresů). Mezi největší aktivisty kroužku patřil vedle Švandrlíka a Kohouta tradičně od počátku vzniku kroužku MUDr. Vladimír Křížek (6 příspěvků), dále to byli přespolní - Josef Řehka z Chebu a Bohumil Broukal z Mělníka (po 4 příspěvcích), články +Vojtěcha Neustupného, další přispívatelé byli inspektor Jan Šperl, Jiří Rončík, Miroslav Jůda z Plané (po 2 příspěvcích). Vzrostla spolupráce kroužku se správou CHKO Slavkovský les, když byla 18.12.1986 založena historická sekce při CHKO z iniciativy Ing. Jindřicha Horáčka. - Zemřel velký příznivec kroužku senior Svatopluk Schlossar a velký pomocník kroužku zdejší německý občan Hans Schmidt z Tyršovy ulice, který pomohl kroužku s překladem Válečné kroniky Mariánských Lázní. V Kulturním přehledu se prezentoval vlastivědný kroužek seriálem R.Švandrlíka "Minerální prameny v Mariánských Lázních a v okolí", který pokračoval do června 1987.
      Rok 1987 (XV.ročník) přinesl jen sedm čísel HAMELIKY, když limitujícím faktorem nebyla menší aktivita kroužku, ale organizační nemožnost zajistit včasný tisk HAMELIK v KaSS. Jako důvod se udával nedostatek času pracovnice, pověřené tiskem. Jednání o urychlení tisku HAMELIKY (tisklo se již trvale 100 výtisků) nepomohla. Ročník redigoval R.Švandrlík (30 příspěvků), ale hlavním přispívatelem byl Václav Kohout (67 příspěvků), který přicházel stále častěji s aktuálními a kritickými příspěvky z města. Trvalým významným pomocníkem zůstával od počátku vzniku kroužku MUDr. Vladimír Křížek (8 příspěvků) a velmi aktivními členy inspektor Jan Šperl a +Hans Schmidt (po 7 příspěvcích), z dalších Ota Pospíšil (2 příspěvky) a trvale aktivní Jiří Rončík, JUDr. B.V.Černý, Josef Řehka z Chebu, Bohumil Broukal z Mělníka, z novějších Petr Nevečeřal, Jiří Fiedler z Prahy, přispěl i PhDr. Stanislav Burachovič z Karlových Varů, Dr. Ladislav Hora, aj. Dne 18. května 1987 opustil navždy vlastivědné řady JUDr. Bořivoj Václav Černý v 78 letech, zakládající zasloužilý člen našeho kroužku. Bohužel nebyl sám. Zemřel také velký příznivec kroužku Prof. Václav Pačes, 7. září 1987 zemřel starosta a člen kroužku Ing. Jan Příhoda, 13.listopadu 1987 jsme se rozloučili s inspektorem Janem Šperlem, který byl významným pamětníkem a trvale aktivním členem kroužku. Jako kriminální inspektor vyšetřoval v roce 1933 vraždu Prof.Theodora Lessinga a po válce vyřešil i dopadení vraha. Od druhé poloviny roku 1987 (až do konce roku 1989) se na stálých stránkách kroužku v Kulturním přehledu objevovaly různé seriály či jednotlivé články o architektuře, parcích, o provincii Deutsch-Böhmen aj.
      Roky 1988 a 1989 (XVI. a XVII. ročník) poznamenaly vážné problémy s tiskem HAMELIKY. V každém ročníku vyšla jen dvě čísla, pracovnice KaSSu byla dlouhodobě nemocna a nebylo možné v KaSSu prosadit vlastní tisk z různých důvodů. Oddalování tisku však citelně brzdilo aktivitu členů, kteří si zvykli na publikaci své práce formou příspěvků. Aktuální kritické články V.Kohouta nebyly přijímány jednoznačně kladně. Byly výtky, že stránky Hamelik mají sloužit historii. Oficiálně nebyl sice kroužek nijak postihován, náklad zůstával 100 výtisků, ale opožďování bylo takové, že první číslo v roce 1988 vyšlo až v září. V roce 1989 taktéž. Do obou ročníků přispěli R.Švandrlík a V.Kohout (po 24 příspěvcích), MUDr. Vladimír Křížek (5 příspěvků), Jan Dolejš z Plzně (4 příspěvky). V těchto ročnících vycházela podle staré německé předlohy "Válečná kronika Mariánských Lázních" s četnými zcela neznámými událostmi v městě za druhé světové války. V roce 1988 zemřel zakládající člen kroužku - obětavá paní Alžběta Horová. Stránky vlastivědného kroužku v měsíčníku Kulturní přehled se staly již tradičními, někdy vycházely i dva články. Činnost kroužku se tu prezentovala v dalších seriálech (Význačné domy v Mariánských Lázních, Zajímavosti z města a okolí, výročí slavných hostů aj.).
      Listopadová revoluce 1989 měla specifický projev v Mariánských Lázních. Také zde bylo založeno občanské fórum a vedoucí vlastivědného kroužku R.Švandrlík se stal členem předsednictva OF v městě a nabídl využít vlastivědný občasník HAMELIKU dočasně pro potřeby zpravodajství Občanského fóra. Rok 1990 pak představuje HAMELIKU pod názvem "Zpravodaj Občanského fóra - HAMELIKA". Vycházela v neuvěřitelné frekvenci – za půl roku vyšlo 90 čísel! Šlo sice o 4-6 stránková čísla, ale tiskla se prakticky obden, psala se obvykle přes noc a toto tempo - při normálním zaměstnání v plném úvazku - nedovolovalo autoru precizovat zprávy. Byla to mimořádná politická doba a bylo zřejmé, že i HAMELIKA v této formě je dočasná, že při takovéto frekvenci nebude probíhat trvale. Dne 8.ledna 1990 vyšlo první číslo a 4.července 1990 poslední číslo 90. Zpravodaje OF HAMELIKY (po skončení prvních svobodných voleb). Třebaže převažovaly aktuální politické zprávy a různá kritika, Zpravodaj OF přinášel i nadále mnoho historických zpráv. Mezi nimi byl nejrozsáhlejší seriál "Osvobození západních Čech americkou armádou 1945" s málo známými informace o roce 1945. Historicky vytvořilo 90 Hamelik roku 1990 mimořádný XVIII.ročník těchto vlastivědných materiálů. – Po volbách a po zrušení OF se HAMELIKA odmlčela. Bylo jasné, že mezeru brzy zaplní nějaké mariánskolázeňské noviny v neznámé podobě. V říjnu 1990 vyšlo první číslo Mariánskolázeňských LISTů formátu A-3 (jako redakce uvedena M.Batěk, V.Baxa, M.Kopřiva, Stanislav Sedlák, V.Větrovský, J.Vítková, H.Vondráková). V té době se také vlastivědný kroužek KaSS začal jevit neperspektivní, a nepochybně se blížilo i zrušení dosavadního Kulturního střediska a jím vydávaného Kulturního přehledu. Kroužek se v roce 1990 rozešel, spíše než že byl zrušen. Vlastivědné aktivity v městě se mělo logicky ujmout Městské muzeum jako zařízení města. Politické a ekonomické změny však odsouvaly toto řešení do budoucnosti.
      V letech 1991-1993 se vedoucí zaniklého (či zrušeného) vlastivědného kroužku R.Švandrlík stal ředitelem Městského muzea a hned v roce 1991 se pokusil obnovit časopis HAMELIKU jako časopis Městského muzea v Mariánských Lázních. Byla připravena a vyšla v malém nákladu improvizovaně dvě čísla - z 25.července 1991 a 21. prosince 1991. (Tj. XIX.ročník publikační vlastivědné činnosti, pokračující od roku 1973). Údajně prý někteří pracovníci muzea upozornili městské vedení na nelegálnost takové publikace s tím, že vychází bez povolení okresních úřadů. Ředitel byl za to kritizován a připravované HAMELIKY na rok 1992 tiskově zastavil. A tak se podařilo v letech 1992-1994 to, co se nestalo před rokem 1989 – zastavit řadu HAMELIK jako místního vlastivědného tisku. Nové vedení města řešilo v těch letech jiné problémy, historie města nebyla aktuální. Nadto se nad ní stále vznášely česko-německé nesrovnalosti a spory, dvojí výklad a dvojí hodnocení minulosti. Hledala se cesta spolupráce obou národností, jako bylo v roce 1993 znovuodhalení nové Goethovy sochy před muzeem za účasti obou stran. Avšak přijatelné hodnocení dvojího výkladu historie se odkládalo do vzdálenější budoucnosti.
      V roce 1995 při oslavách 50.výročí osvobození západních Čech americkou armádou, nestálo už nic v cestě šířeji publikovat příchod americké armády. Nebylo proč tutlat tuto skutečnost. Vedle pomníku Sovětské armády stál v Mariánských Lázních v sousedství v parku od roku 1990 i skromný pomník armády USA. Když jsme přišli na radnici s nabídkou české publikace k 50. výročí příchodu americké armády do západních Čech, nebyli jsme odmítnuti, a tak vznikla kuriosní HAMELIKA z 27.dubna 1995 (jako jediné číslo XX.ročníku HAMELIKY) o 48 stranách, na nichž byly soustředěny informace z roku 1945 o konci války a příchodu americké armády do Mariánských Lázní a okolí. Oficiální vydání HAMELIKY zajistilo dožívající Kulturní a společenské středisko za osobní iniciativy tehdejšího ředitele p.Miloše Růžičky. Text připravil R.Švandrlík. Publikace šla do prodeje a tím se opět skončil pokus o oživení vlastivědné činnosti v městě. Již vycházející týdeník Mariánskolázeňské listy (od října 1990) občas uveřejňoval různé zprávy z historie města, třebaže to nebylo ani hlavním ani podružným cílem těchto novin. Průzkum o znovuzaložení vlastivědného kroužku v městě ukázal na malý zájem. Začali jsme žít honbou za ekonomickými úspěchy, za ziskem, ale i politickými spory. Historie – jakkoliv paradoxně ve srovnání s lety před rokem 1989 – se stala nezajímavá. V městě byly sice různé a protichůdné aktivity – ať již z bývalého kroužku nebo z městského muzea, kam by ta činnost nejspíše patřila, nebo iniciativy jednotlivých autorů, uveřejňujících názory v týdeníku Listy, v nepravidelně vycházející Arnice, vydávané správou CHKO Slavkovský les, v okresním Chebském deníku. V městě se neobjevila žádná iniciativa spojit různé aktivity a aktivisty, překonat řevnivost a konkurenčnost, a sjednotit jejich úsilí. Jakoby střídající se vedení města od roku 1990 považovala historii města za privátní hobby vlastivědných podivínů.
      Po víceletém váhání, začal od 1.ledna 1997 znovu vydávat bývalý vedoucí vlastivědného kroužku R.Švandrlík (1973-1990) HAMELIKY jako soukromý vlastivědný měsíčník Mariánskolázeňska. Ročně vychází 12 čísel, jednotlivá čísla mají 20 až 40 stran. Každý rok vychází jedno monotématické dvojčíslo. Dosud vyšla čtyři ("Obyvatelstvo na Západě Čech 1900" – HAMELIKA č.5-6/1997; "Česká menšinová škola 1919-1938" – HAMELIKA č.11-12/1998; "250 let od narození J.W.Goetha 1749-1999" – HAMELIKA č. 6-7/1999; " 50 let - Zdeněk Buchtele, vlastivědník z Velké Hleďsebe" – HAMELIKA č. 8-9/2000).
      HAMELIKY navázaly obsahově na tradici starých Hamelik od roku 1973, formou již nejsou odkázány na modrákový či jiný tisk, originály se píší se na počítači, mají četné obrázky, tabulky, formát A-4, s možností kopírování pro nejbližší mariánskolázeňské vlastivědné zájemce. Cílem těchto nových Hamelik je uchovat badatelskou kontinuitu amatérského shromažďování málo známých nebo neznámých zpráv z minulosti města a okolí. Bez Hamelik by mnoho badatelských objevů upadlo znovu v zapomenutí. Vedle nových objevů se Hameliky vracejí k některým starým objevům, ale dávají je do nových souvislostí. V letech 1997-2000 vyšlo 48 Hamelik v nesrovnatelně lepší úpravě než byl ofsetový tisk. V roce 2001 dosud vyšlo šest čísel, když v plánu 2001 je opět sepsání dvanácti čísel Hamelik. Je to jubilejní již XXV.ročník.
 

Používaná řeč na Tepelsku v minulosti


Franz Klement nás uvádí do poměrů na Tepelsku kol roku 1880

      31. prosince 1869 mělo hejtmanství Teplá (bývalé panství kláštera Teplá, kam patřily do roku 1902 i Mariánské Lázně s okolím) celkem 30 256 obyvatel. Hejtmanství tvořily dva soudní okresy: soudní okres Teplá se 16 258 obyvateli a soudní okres Bezdružice s 13 998 obyvateli.
      Za 11 let vzrostl počet obyvatel o 2642 osob. 31. prosince 1880 mělo hejtmanství Teplá již 32 898 obyvatel, z toho soudní okres Teplá 18 594 a Bezdružice 14 304 obyvatel. Hejtmanství mělo šest měst: Teplá, Mariánské Lázně, Mnichov, Bezdružice, Lestkov a Úterý; celkem tu bylo 111 vesnic s vlastním číslováním. Obyvatelstvo bylo římsko-katolické (18 211 v soudním okrese Teplá a 13 942 v soudním okrese Bezdružice), jinověrců byla jen malá menšina: 337 Izraelitů na Tepelsku a 352 na Bezdružicku; dále 45 evangelíků na Tepelsku a 10 na Bezdružicku. Jen jediný obyvatel (v Teplé) byl bez vyznání. Věkem nejstarší byly dvě ženy 94-leté, 1 muž 93-letý a třetí žena 93-letá.

Jakým dialektem se zde tehdy hovořilo ?

      Co se týká řeči, uváděl vrchní učitel Franz KLEMENT v roce 1882 (Podrobný článek o vrchním učiteli Franzu KLEMENTOVI vyšel v HAMELICE č. 3/2000 na str. 2-4.
      "Na Tepelsku s výjimkou 21 Čechů se hovoří německy . Jde o "tepelské nářečí", které se dosti liší od spisovné němčiny (Hochdeutsch). To, že před lety byla v této krajině slovanská řeč převládající, dokazuje nejen množství českých listin, které jsou z minulosti k dispozici, a jiná historická data, především však názvy mnoha obcí a ještě dodnes živé obvyklé výrazy, které jsou používány a které mají slovanský původ, ale byly germanizovány "od přivandrovalých Němců" ("von den eingewanderten Deutschen").

Kdy převládla němčina a zmizela čeština ?

      Německá řeč získávala převahu v rozličných obcích okresu v rozličné době, přesto se dá určit, že v tomto kraji to bylo všeobecně na konci třicetileté války (1618-1648), aniž by šlo o úplný konec české řeči. Ale ten se přece jen blížil. Například v Úterý v letech 1612-1633 jsou sepsané listiny zčásti české zčásti německé, respektive zapsány v české řeči a opatřeny německými poznámkami, později však i zde česká řeč mizí zcela a uprazdňuje místo němčině. Už v roce 1399 žalovali občané v Teplé svého faráře jménem Hněvko, že nekázal v české a v německé řeči a nedržel čtyři kaplany.

Jak velké bylo území tepelského dialektu ?

      Tepelský dialekt (lidová mluva) daleko překračoval hranice Tepelska. Sahal hluboko do slovanského jazykového prostoru na východě a mířil i do Císařského lesa na západě. Severní ani jižní jazykovou hranici tohoto dialektu nelze přesně stanovit, protože přechod nářečí do jiných sousedních oblastí byl velmi pozvolný a nezřetelný. Obecně lze říci, že hranicí dialektu byl Císařský les - jeho východní okraj i jeho severní. Za jižní hranici lze označit řeku Mži.
      V Mariánských Lázních nikdy nepřevládal chebský dialekt
      Ještě před 120 lety není řeči o tom, že by se na Tepelsku (kam patří i Mariánské Lázně) hovořilo "chebským dialektem". To nevyslovil KLEMENT ve své knize v žádné souvislosti. Dnes se bohužel hlásí německá vlastivěda tepelská i mariánskolázeňská k chebskému nářečí jako k "rodnému". To není přesné - skutečné dávné jazykové poměry ukazují něco jiného. Na Mariánskolázeňsku se hovořilo tepelským dialektem a celá farnost Pístova, kam lázně do roku 1843 patřily, měla v 18. a ještě v 19.století nadto ještě vysokou frekvenci staročeských pomístních názvů (vyšší než průměrnou na Tepelsku).

Konkrétní projevy v řeči

      1. Tepelské nářečí se vyznačuje přesmykem hlásek "e", "ä", "ei", "äu", "au", "eu" do "a", například
Pferd=pfa, schwer=schwa Erbsen=arwas lernen=larna Gärtner=gartna schämen=schama Säbel=sawl Dächer=dacha drei=dra Keil=kal Säule=sal Knäuel=knal Braut=brad laufen=laffen Kaufen=kaffn Heu=hah neulich=nale atd.
      2. Mnohdy se "e" zastoupilo splynutím "i" a "a" jako jednoslabičné "ia"("ja"), například
reden=rian Esel=iasl heben=hiam ledig=liade Kette=kian
      3. U některých slov se hláska "e" vyslovovala docela čistě, u dalších slov se nahrazovala čistým "a", a nebylo zvláštností, že v jednom slově bylo jedno "e" čisté a druhé "e" změněné v "a", například:
Schwester=schwesta Bretter=breda Federn=fedan Leder=leda
      4. Naproti tomu hláska "a" se obvykle přesmykovala v hlásku "o", například
Salz=solc schade=schod satt=sod Nase=nos Gras=gros Stadt=schtod Hase=hos
      5. Hláska "ü" se přesmykovala do "e" či "ä" nebo "u", hláska "u" zase v hlásku "o", například Würmer=werma Würste=wärscht Gewürz=quärz Brücke=bruck Furche=forch
      6. Naopak hláska "o" se přesmykovala obvykle na "u", takže to nebylo jednoduché, například: Sommer=summa kommen=kumma (dodnes za hranicemi v Bavorsku) genommen=g´numma
      7. U různých spojení docházelo k dalším neobvyklým zkracováním bez přesných pravidel:
Ofen=uafn voriges Jahr=vean Honig=heank nahe=knaocht Schuh=schouch Knoblauch=knuawlat (Dvojhlásky se vyslovují jednoslabičně!)
      Příchozí Němec, znalý spisovné němčiny, ale nikoliv dialektu, byl bezradný, když uslyšel běžně a rychle vyslovované věty v tepelském nářečí, například
      Tra dacha sen obrennt = Drei Dächer sind abgebrannt.
      Zwoa weiwa mit zwoia kärm sen gaonga kumma, homses xea ? = Zwei Weiber mit zwei Körben sind gegangen kommen, haben Sie dieses gesehen ?
      Howade! = Habe ich dich!
      Sua wos haotma owa du nu neat xea! = So etwas hat man aber doch noch nicht gesehen!
      Lafma nao! = Laufe mir nach!
      8. Tento dialekt se stával pro nezasvěcené ještě nesrozumitelnější, když se v něm mnohá slova spojovala v jediné, například:
Kulrowmschwoarz Funglnoglneu Blouzenokat Zaunnogldörr
      9. Když se pak ještě přidávala na začátku slov ve zkratce: der = da, die = d, das = s, jako zkratka při hovorové mluvě, téměř mizející při rychlé řeči, byla srozumitelnost na pováženou, například:
da schousta = der Schuster d´mouta= die Mutter skload = das Kleid . da moan = der Mann d´roum= die Rübe sklos = das Glas
      10. Neurčité člen ein,eine,ein byl vždy jen velmi krátké "a", například
a bou = ein Bube a raosn = eine Rose a moi´l = ein Mädchen . a bahm = ein Baum a kraoa = eine Krähe a boan = ein Bein
      11. V běžném hovoru se neustále vkládalo do vět jednak "fein" (= aber) jednak "denna" (= doch). V takových případech tato slůvka znamenala zdůraznění něčeho u hovořícího, nebo rozhořčení, ale také podiv nebo příslib. Například:
      Kumma fein sicha (nebo Kumma owa sicha!) = Komme aber sicher! (Tolik frekventované "fein" lze nalézt v češtině jako "pěkně" ve stejném smyslu. Zde volně věty : Musíš pěkně přijít! To je přece pěkně bláznivé (báječné)! To je pěkně zlé! Že ty pěkně děláš gentlemana! atd. Na Chebsku používal dialekt zase slovo "schön" (vyslovováno "šajn").
      Des is fein denna z´toll! = Das ist aber doch zu toll!
      Des is fein oarch! = Das ist aber arg!
      Dast fein an moan nechst = Dass du aber einen Mann machst (= Dein Wort nicht brichst, es hältst.)
      Des wiad fein a fosznat weau = Das wird aber ein Fasching werden.
      Dea kschpas is fein nu neant as = Der Spass ist aber noch nicht aus.
      12. Číslovka "zwei" nesla v tepelském dialektu vždy ještě rodové označení, tedy
      "zwäün" – u mužského rodu, "zwou" u ženského rodu a "zwoa" u středního rodu:
      Zwäün manna sen ahnbrochn. = Zwei Männer sind eingebrochen.
      Zwou bian sen van bahm oigfoallen. = Zwei Birnen sind von Baume heruntergefallen.
      Zwoa kinna kumma hea. = Zwei Kinder kommen her.
      13. Velmi často se objevují různá krácení a zkomoleniny u křestních jmen takovým způsobem, že někdy sotva rozeznáme, o jaké křestní jméno jde:
      Dual = Dorothea     Ludl = Ludmilla     Veanz = Wenzl     Seff, Säff = Josef
      Wostl = Sebastian     Trautl = Gertrud     Nan´z = Ignatz     Bartl = Bartholomäus
      Bold = Leopold     Werd = Norbert     Honz,Honza=Johann     Morjanl = Maria Anna
      Mia´l = Maria     Wehnl = Wendelin     Wendan = Vendelin     da Görch = der Georg
      s´wowl = die Barbara     s´lisal = Das Lieschen
      14. Nelze zapomenout na vyjadřování jemnosti, měkkosti, líbeznosti, půvabu, které toto nářečí používalo především přidáváním slabiky "al", při čemž celá věta, kde se takový přídavek objeví, zněla příjemně a půvabně. Z ní se pociťuje dobromyslnost mluvícího, například:
      Moidal, kumm ein in´warm schtiwal. = Mädchen, komm hinein in das warme Stübchen!
      Des Beüwal haot owa a kloins Vöglein. = Das Büblein hat aber ein kleines Vögelein.
      Wea haot denn dia dein schtifala brocht – s´christkinnal ? = Wer hat denn dir deine Stifelein gebracht – das Christkindlein ?
 

Tepelská přísloví

      Kromě tepelského nářečí se vyznačoval kraj různými zvyky a obyčeji, ale v řeči také p ř í s l o v í m i, z nichž mnohá se obsahově neliší od českých přísloví.
      Přísloví jsou krátké a výstižné věty, které pomáhaly rychle avěrně vyjádřit pocit či mínění a zároveň charakterizovaly i chování a náhledy lidu. Velký význam měly pro školu, neboť přenášely u dětí do další generace toho myšlenkové bohatství tepelského lidu. Franz KLEMENT s omluvou sepsal přísloví ve spisovné řečí, třebaže se používalo k jejich vyjádření vždy nářečí. Ne všechna přísloví se hodí uvádět ve školách, připomínal však KLEMENT učitelům.
      1. Dies hält wie Pobitz. = Drží to jak Babice. (To bylo nejvíce rozšířené a typické tepelské přísloví, kterým se označovalo, že něco drží svorně (u lidí) a pevně (u věcí) asi tak, jako obyvatelé v tepelských Babicích. KLEMENT k tomu vysvětloval: "Obyvatelé Babic svým mírumilovným soudrženstvím dali podnět k místnímu přísloví, které se rozšířilo po celém Tepelsku a slouží k označení něčeho pevného a stálého, trvalého.")
      2. Das Glück ist kugelrund. = Štěstí je kulaté (vrtkavé).
      3. Da wurde der Bock zum Gärtner gesetzt. = Tak se stal kozel zahradníkem.
      4. Wer zuletzt lacht, lacht am besten. = Kdo se směje naposled, ten se směje nejléepeaposled.
      5. Wie man grüßt, so dank man. = Jak se zdraví, tak se děkuje.
      6. Da kräht kein Hahn mehr darnach. = To žádný kohout později více nekokrhá.
      7. Der redet von der Leber weg. = Ten mluví oklikou. (řekni to rovnou a ne oklikou)
      8. Der wird sich den Mund verbrennen. = Ten si jednou pusu spálí (když moc mluví).
      9. Der hat Hunger wie Müllers Hühner. = Ten má hlad jako mlynářova kuřata.
      10. Wer lange Suppe ißt, lebt lange. = Kdo jí dlouho polévku, dlouho žije.
      11. Wenn die Narren auf den Markt gehen, lösen die Krämer Geld.= Když jdou blázni na trh, kramáři dostanou peníze.
      12. Wenn der Ziege wohl ist, geht sie aufs Eis tanzen. = Když je koze blaze, jde tančit na led.
      13. Gleich und gleich gesellt sich gern. = Rovný s rovným se rád druží. (Rovný rovného si hledá.)
      14. Das Sterben ist ein altes Herkommen und ein ewiges Dableiben. = Umírání je starého původu, ale věčného zůstávání.
      15. Der Hunger ist der beste Koch. = Hlad je nejlepší kuchař.
      16. Je mehr Hirten, desto schlechter wird gehütet. = Čím víc pastýřů, tím hůře se hlídá.
      17. Wir werden sehen, wem der Vater den Schimmel schenkt. = Uvidíme, komu daruje otec šimla.
      18. Es ist selten ein Schaden, wo nicht auch ein Nutzen dabei ist. = Je vzácná taková škoda, při které není také užitek.
      19. Einem Betrunkenem soll ein geladener Wagen ausweichen. = Jednomu opilci se má vyhnout naložený vůz.
      20. Wenn man den Leuten die Wahrheit geigt, bekommt man den Fiedlbogen ums Maul. = Když se lidem hraje na housle pravda, dostane smyčec přes hubu.
      21. Der hat auch das Pulver nicht erfunden. = Nenašel ale ani prášek.
      22. Stille Wässer reißen tiefe Gräben. = Tiché vody vymílají hluboké příkopy. (Tichá voda břehy mele.)
      23. Die Nacht ist des Menschen Feind. = Noc je nepřítel člověka.
      24. Was habe ich von der Kapelle, wenn mir der Heilige nicht gefällt, der darin ist. = Co mám z kaple, když se mi nelíbí svatý uvnitř.
      25. Der hat eine harte Nuß zum Aufbeißen. = Ten má tvrdý ořech k rozlousknutí. (To je tvrdý oříšek!)
      26. Der geht um, wie ein verlorenes Schaf. = Obchází jako ztracená ovce.
      27. Man sucht selten die Staude, wenn man nicht zuerst selbst dahinter war. Vzácně hledá křoví, když nebyl sám nejdříve vzadu. (???)
      28.Der Sparer eill einen Zehrer haben. = Střádal spěchá, aby mohl utratit.
      29. Eine alte Gewohnheit ist ein eisernes Hemd. = Starý zvyk je železná košile.
      30. Der ist mir lieber als eine Butte voll Katzen. = Je mi milejší něž džber plný koček.
      31. Ich wollte schon etwas sagen, aber ich darf nicht aus der Schule schwätzen. = Rád bych už něco řekl, ale nesmím to ze školy vynést (vyžvanit)..
      32. Seht den dort an, der sucht den gestrigen Tag. = Kouká tam, jako by hledal včerejší den.
      33. Der Wolf frisst die gezählten Schafe wie die ungezählten. = Vlk žere ovce počítané stejně jako nepočítané.
      34. Ein jeder Krämer lobt seine Ware. = Každý kramář chválí svoje zboží.
      35. Der Schenker ist gestorben, der Geber hat den Hals gebrochen. = Šenkýř umřel, dárce si zlomil krk.
      36.Geduld überwindet Sauerkraut. = Trpělivost překoná kyselost. (Trpělivost přináší růže.)
      37. Der muss aber seine Nase überall hineinstecken. = Musí všude svůj nos strkat.
      38. Es ist alle eins, ob ich mich in diesen oder in jener Finger beisse. = Ono je to jedno, jestli se kousneš do toho nebo onoho prstu.
      39. Da heißt es: Vogel friss oder stirbt. = Je to tak, pták žere nebo zemře.
      40. Wenn der Laib Brot einmal angeschnitten ist, wird er nicht mehr ganz. Když se jednou ukrojí bochník chleba, už není nikdy celý.
      41. Es weiß ein jeder, wo ihn der Schuh drückt. = Každý ví sám, kde ho bota tlačí.
      42. Überall ist es gut, zu Hause aber am Besten. = Všude dobře, doma nejlépe.
      43. Noth bricht Eisen. = Nouze láme železo.
      44. Es ist besser Unrecht leiden, ale Unrecht tun. = Lepší bezpráví trpět než ho činit.
      45. Dem muß sein etwas über die Leber gelaufen. = Něco mu muselo přeběhnout přes nos. (Smysl: Má špatnou náladu.)
      46. Wer den Schaden hat, braucht für den Spott nicht zu sorgen. = Kdo má škodu, nepotřebuje se starat o posměch. (Smysl: má dost posměchu)
      47. Der geht mit der Kirche ums Kreuz. = Jde s kostelem kolem kříže.
      48. Da hieß es Fersengeld geben. = Tohle znamená ukázat paty (spasit se útěkem).
      49. Es hat alle eine Zeit. = Všechno má svůj čas.
      50. Auf den darfft du acht geben, er hat lange Finger. = Na toho si musíš dát pzor, má dlouhé prsty.
      51. Der läßt sich aber bei der Nase herumführen. = Ten se ale nechá vodit za nos.
      52. Das gab es Feuer im Dache. = To byl oheň na střeše.
      53. Wo Tauben sind, fliegen Taugen zu. = Kde jsou holubi, holubi přilétají.
      54. Der ist so notwendig, wie das fünfte Rad am Wagen. = Ten je tak nezbytný jako páté kolo u vozu.
      55. Da ist der Eine 3 Kreuzer wert und andere 1 Groschen. = Jeden stojí za tři krejcary a jiný za groš (tj. oba stejně). .
      56. Jetzt sitzt er in der Soß. = Teď sedí v omáčce (Teď je v loji.).
      57. Es ist noch nicht alle Tage Nacht. = Nejsou všechny dny nocí.
      58. Heute lassen wir einmal fünf gerade sein. = Dnes si necháme být přesně jednou pět ( volně: Dnes si dáme dvacet.
      59. Das geht ja, wie am Schnürl. = Jde to jako po šňůrce.
      60. Da steht er jetzt, wie der Ochs am Berg. = Teď tam stojí jako vůl na kopci.
      61. Der hat sich aus dem Staube gemacht. = Zmizel jako prach.
      62. Das ist erlogen und gestunken. = To je vylhané a ještě nadto smradlavé.
      63.Das Baumchen muss man biegen, so lange es noch klein ist. = Mladý stromek se musí ohýbat, dokud je mladý.
      64. Das muss ich erreichen und wenn es Graz kostet. = Ten to musí dostat, i kdyby to stálo Hradec.
      65. Die trägt die Nase hoch. = Ta nosí nos vysoko.
      66. Geduldige Schafen gehen viele in einen Stall. = Snášenlicé ovce jdou všechny do jedné stáje.
      67. Umsonst ist nicht als der Tod und selbst der kostet das Leben. = Nadarmo to není než smrt a ještě to stojí život.
      68. Der ist aber mit der Tür ins Haus gefallen. = Vpadl do domusdveřmi. (Přišel na návštěvu bez ohlášení.
      69. Wer früher kommt, mahlt früher. = Kdo dřív přijde, ten dřív mele.
      70. Der wird schon noch schwimmen lernen, wenn ihm das Wasser ins Maul läuft. = Ten se naučí ještě plavat, až mu poteče voda do huby.
      71. Ich habe geglaubt, ich höre alle Engel singen. = Věřil jsem, že slyším zpívat všechny anděle.
      72. Das läßt sich nicht über das Knie brechen. = To se nedá zlámat přes koleno.
      73. Viele Hunde sind Hasen Tod. = Mnoho psů – zajícova smrt.
      74. Das muss man mit der Kohle in den Rauchfang schreiben. = To se musí zapsat úhlem do komína.
      75. Der hat die fressende Krankheit. = Má žravou nemoc (tj. je nenažraný).
      76. Mann muss das Schaf scheren, wenn es Wolle hat. = Ovce se musí stříhat, když má vlnu.
      77. Der lebt wie Gott in Frankreich. = Ten si žije jako bůh ve Francii.
      78. Auf einen Hieb fällt kein Baum. = Na zloděje nepadne žádný strom.
      79. Bei dem hängt der Himmel voll lauter Bassgeigen. = U něho visí nebe plné samé basové hudby (Smysl: Je nadmíru šťastný.)
      80. Wer den Mund und die Augen nicht aufmacht, muss den Beutel aufmachen. = Kdo neotevře ústa ani oči, musí otevřít měšec.
      81. Mit diesem kannst du dich heimgeigen lassen. = S tímto člověkem si můžeš nechat doma vyhrávat (Smysl: S ním můžeš vždy počítat.)
      82. Was man nicht im Kopfe hat, muss man in den Füßen haben. = Co není v hlavě, musí být v nohách.
      83. Der ist mit allem Wasser gewaschen, mit allen Salben geschmiert und mit allen Hunden gehetzt. = Umyl se veškerou vodou, pomazal všemi mastmi a byl štván všemi psy.
      84. Da liegt den Hund begraben. = Zde je zakopaný pes.
      85. Der ist überall daheim und nirgends. = Je doma všude a nikde.
      86. Das geht wie das Wasser. = Utíká to jako voda.
      87. Der hat läuten gehört und weiß nicht wo. = Slyšel zvonit, ale neví kde.
      88. Es muss ein jeder seine eigene Haut zu Markte tragen. = Každý musí nést na trh svou vlastní kůži.
      89. Es kommt selten etwas besseres nach. = Jen vzácně přijde později něco lepšího.
      90. Der Vorteil treibt das Handwerk. = Dovednost vytváří řemeslo.
      91. Mit dem ist nicht gut Kirschen essen. = S ním není dobré chodit na třešně.
      92. Du nimm dich nur selbst bei der Nase. = Ty se podívej sám na svůj nos (na sebe).
      93. Wenn man den Wolf nennt, so kommt es gerennt. = Když někdo vysloví vlk, tak mnozí prchají. (Smysl: Pesimista svými slovy podráží druhé.)
      94. Den sticht der Hafer. = Toho píchá oves.(Česky: Šijou s ním všichni čerti.)
      95.Der hängt bei allem der Katze die Schelle an. = Ten si drži při všem kočku na řemeni.
      96. Bei dem ist Hopfen und Malz verloren. = U toho je chmel a slad ztracený. (Je zbytečné mu dát chmel a slad.)
      97.Der ist so gescheidt, dass er das Gras wachsen hört. = Ten je tak rozvážný, že slyší trávu růst.
      98. Wie du dier bettelst, so wirst du liegen. = Jak si usteleš, tak si lehneš.
      99. Mit dem Reden kommen Leute zusammen. = Řečí se lidé shodnou.
      100. Ein jeder soll zuerst vor seiner Tür kehren. = Každý by měl nejdříve zamést před svým prahem.
      101. Der muss für alle das Bad aussaufen. = Ten musí vždy vychlastat celou lázeň.
      102. Wer der Bettler auf das Pferd kommt, kann ihn selbst der Teufel nicht erreiten. = Když přijíždí chudák na koni, nemůže na něm ani sám čert rajtovat.
      103. Wer es eingebrockt hat, soll es auch ausessen. = Co si kdo nadrobí, ať si také sní.
      104. Es weiß ein jeder das Seinige und ich das Meinige. = Každý ví svoje a já moje.
      105. Dir werde ich extra ein Wurst braten. = Tobě budu extra opékat buřta.
      106. Packe deine sieben Zwetschken zusammen und gehe! = Sbal si svých sedm švestek a běž!
      107. Ich bin schon wie auf Nadeln gesessen. = Bylo mi, jako bych seděl na jehlách.
      108. Der wird sich seine Nase noch gehörig verbrennen.= Ten si ještě patřičně nos spálí.
      109. Der Apfel fällt nich weit vom Stamme. = Jablko nepadá daleko od kmenu.
      110. Der ist jetzt fertig bis auf das Haftannähen. = Ten je už hotov až na našití záruky.
      111. Wohin denn doch mit der Welt im Sacke ? = Kampak se světem v pytli ?
      112. Ein Narr macht zehn Narren. = Jeden blázen dělá deset bláznů.
      113. Du hast die Augen auch größer als den Magen. = Máš oči větší než žaludek!
      114. Ein gutes Wort findet einen guten Ort. = Dobré slovo hledá dobré místo.
      115. Das hängt doch da, wie der Dieb auf dem Galgen. = To přece tady visí jako zloděj na šibenici.
      116. Das war ihm Wasser auf seine Mühle. = To byla voda na jeho mlýn.
      117. Der ist nicht einen Schuss Pulver wert. = Ten nemá hodnotu ani trocha prášku.
      118. Bei dem ist nichts sicher als glühendes Eisen und Mühlsteine. = U toho není nic jisté jako žhavé železo a mlýnské kameny.
      119. Lassen wir dir Leute reden und die Hunde bellen. = Nechme lidi mluvit a psi štěkat.
      120. Der lässt unsern lieben Herrgott einen guten Mann sein. = Nechá být našeho milého pánaboha dobrým mužem. (Smysl: Je mu to jedno, nedělá si žádnou starost.)
      121. Eine Krähe hackt der andern die Augen nicht aus. = Vrána vráně oči nevyklove.
      122. Das ist auch nicht auf Deinem Mist gewachsen. = To nevyrostlo na tvém hnoji.
      123. Essen und Trinken hält Leib und Seele zusammen. = Jídlo a pití udržuje spolu tělo a duši.
      124. Wer viel fragt, geht viel irre. = Kdo se mnoho ptá, mnohokrát zbloudí.
      125. Es ist nicht alle Tage Kircheweih. = Není každý den svátek.
      126. Bei dem muss man aber ein jedes Wort auf die Wage legen. = U něho se musí každé slovo dávat na váhu.
      127. Wer nicht kommt zur rechten Zeit, muss warten, was übrig bleibt. = Kdo nepřijde včas, musí čekat, co zbyde.
      128. Das Ross bekommt Hafer nicht, das ihn verdient. = Kůň nedostane oves, když si ho nezaslouží.
      129. Gelegenheit macht Diebe. = Příležitost dělá zloděje.
      130. Dem thut kein Zahn mehr wehe. = Toho už žádný zub bolet nebude.
      131. Der hat eine gehörige Nuss aufzubeißen. = Ten musel rozlousknout pořádný oříšek.
      132. Wer nichts wagt, gewinnt nichts. = Kdo nic neváží, nic nezíská.
      133. Umgekehrt ist auch gefahren. = Opačně (oklikou) se dá také dojet.
      134. Es ist besser, ein Stück Brot in der Tasche, als ein Sträußchen auf dem Hute. = Lepší kus chleba v kapse než snítka na klobouku.
      135. Mit dem ist es Matthäus am letzten. = S ním je Matěj naposled.
      136.Der sucht den Esel und reitet darauf. = Hledá osla a přitom na něm jede.
      137. Der ist voll Schulden, wie der Hund voll Flöhe. = Má plno dluhů jako pes blech.
      138. Frisch gewagt, ist halb gewonnen. = Rychle si troufnout a půl je hotovo. (Rychle do toho a půl je hotovo.)
      139. Einem jeden Lappen gefällt seine Kappen. = Každé záplatě padne její lem.
      140. Das geht auf Regimentsunkosten. = To půjde na náklady regimentu.
      141. Neue Bese kehren gut. = Nové koště dobře mete.
      142. Der zäumt den Esel bei dem schweif auf. = Ten krotí osla od ocasu. (Smysl: Jde na to oklikou.)
      143. Das ist ihm eine gemähte Wiese. = To je pro něho sklízená louka.
      144. Der hat es faustdick hinter den Ohren. = Ten má za ušima.
      145. Der hat mir die Augen ausgewischt. = Ten mi vytřel oči.
      146. Der ist dümmer als die Nacht. = Je hloupější než noc.
      147. Der Hacke werden wir schon einen Stiel finden. = Na každý hrnec jiná poklička.
      148. Unkraut verdirbt nicht. = Plevel se nespálí.
      149. Der will sich ein Bildchen einlegen. = Ten si chce uložit obrázek. (?)
      150. Der hat keine Katze aus dem Ofen zu locken. = Ten nevylákal žádnou kočku z pece.
      151. Was Hänschen nicht lernt, lernt Hans nimmermehr. = Co se Honzíček nenaučí, Honza se už nenaučí.
      152. Das käme ich von Federn auf Stroh. = To bych přišel od peří ke slámě.
      153. Das ist für die Katze. = To je pro kočku.
      154. Der thut, als wenn er nicht fünf zählen könnte. = Dělá jako by neuměl do pěti počítat
      155. Dem werde ich die Leviten lesen. = Tomu budu číst levity.
      156. Wenn der Fisch anfängt zu stinken, so stinkt er immer zuerst bei dem Kopfe. = Když začíná ryba smrdět, smrdí vždy nejprve od hlavy.
      157. Der kommt auch immer erst nach dem Essen zu Tische. = Ten chodí vždycky ke stolu po jídle.
      158. Was lange dauert geht nicht schön. = Co trvá dlouho není hezké.
      159. Das ist weder Fisch noch Fleisch. = To není ryba ani rak.
      160. So geht die Uhr recht. = Tak jdou hodiny správně.
      161. Der ist in Rom gewesen und hat den Papst nicht gesehen. = Byl v Římě a neviděl papeže.
      162. Der fängt allen Leuten Ratten und sich selbst keine Maus. = Všem lidem chytá krysy a sobě nechytne ani myš.
      163. Das passt dir wie dem Mohren der Cylinder. = To ti pasuje jako mouřenínovi cylindr.
      164. Das Getreibe der armen Leute wird immer bald reif. = Obilí chudých lidí je vždy brzo zralé.
      165. Holz und Haare wachsen alle Jahre. = Dřevo a vlasy rostou po všechny roky.
 

Zachráněn nebo odepsán ?

      V Horním Kramolíně při pravé straně silnice z Mariánských Lázních do Teplé se nacházejí tři zajímavé památky – boží muka – železný kříž – kamenokříž. Nejcennější z nich je samozřejmě kamenokříž. V roce 1979 jsme popsali v HAMELICE č. 6/1979 ze dne 30. května 1979 tento hornokramolínský kamenokříž (mimochodem pět let před tím než byla založena Společnost badatelů kamenokřížů při muzeu v Aši - 1984) a změřili jeho výšku od země 61 cm, šířku ramen 78 cm, tloušťku 20 cm, šířku levého ramene 29 cm, pravého ramene 28 cm atd. Sondička do země ukázala, že je v hloubce větší než 20 cm. Je hrubě tesán z pískovce. Jen sotva patrné se nám zdálo znamení na kříži - snad meče. Kamenokříž stával na prastaré cestě do kláštera Teplá a v 19.století byl nahrazen železným křížem na podstavci mezi dvěma stromy v těsném sousedství. Říká se "Švédský" a pověst vypráví, že tu zahynul jeden švédský voják za třicetileté války. Až v mladším čase "k zesílení pověsti" se uvádí domněnka, že tu bylo pochováno více švédských vojáků. V soupise kamenokřížů ašského muzea z r.1997 je pod č, 0002-okres Karlovy Vary s podobnými údaji ( 61x75x20 cm). Proč o něm píšeme ?
      V současné době nový majitel nedalekého stavení čp. 2 si totiž ohradil drátěným plotem okolí domu a to včetně obou křížů – železného i kamenného. Dnes již tedy nejsou přístupné a lze pouze doufat, že se majitel parcely nerozhodne kříže zlikvidovat. Dosti neobvyklá akce "zprivátnění" obou památek by však mohla mít i pozitivní závěr v tom smyslu, že nyní jsou obě památky chráněny železným plotem před vandaly a nenechavci, kteří nám plundrují a vykrádají památky v kraji. Pomocí techniky zcizují takové kamenokříže jako býval slavný Závišínský kamenokříž (jeho ztráta je pro obec nenahraditelná, patřila k němu zajímavá pověst) a jako Ovesnokladrubský kamenokříž, který byl před pár lety zcizen a objevil se záhadně v hostinci v Poštovní ulici. Byl vrácen a zabezpečen. R.Š.
 

Cenná vlastivědná publikace z Tachovska

      Zdeněk Procházka a Jan Oulík vydali cennou česko-německou publikaci "Historické náhrobníky Tachovska", Nakladatelství Českého Lesa, Domažlice 1995. Knížka je příkladem česko-německé spolupráce. Z německé strany spolupracovala historička Gertrud Trägerová a Dr. Wolf-Dieter Hamperl. Kbnížka nám odhaluje historické bohatství v málo známé podobě náhrobních kamenů na Tachovsku. Náhrobníky jsou kamenné desky ve zdi nebo v podlaze kostela s údaji o zemřelém. Mají čtyři podoby: symbolické, heraldické, figurální a textové. Ve větším množství se objevují se od počátku 16.století. Je popsáno a z velké části též zakresleno 120 náhrobníků a připojena mapka. Osobně mě zaujaly rody Švamberků, jejichž náhrobníky jsou v Boru a ve Starém Sedle, Širtyngárové se Širtynku v Lesné (rod se objevoval v blízkosti Mariánských Lázní), Perglárové von Perglas aj. Našeho kraje se týká také náhrobník Antona a Rosiny Hanikových (oba +1744) v kostele sv.Petra a Pavla v Bernarticích. Šlo o 87-letého mlynáře z našeho Mnichova a jeho 84-letou manželku Rosinu , kteří zemřeli na faře u svého syna Adalberta (Vojtěcha) v Bernarticích. Později zemřel i jejich syn Adalbert, zdejší kněz, v 66 letech a zachován je i jeho náhrobník z roku 1773.
      Knížkou není vyčerpáno bohatství náhrobníků na dnešním okrese Tachov, protože soupis se omezil na okruh původního okresu Tachov v době první republiky, tedy v menším rozsahu.
      Vůbec nejstarší z náhrobníků je žulová deska s konturou kříže u kostela sv.Václava v Tachově ze 14. století. Jiný náhrobník, první s historicky známou osobou Jana staršího zen Švamberka, je v kostele ve Starém Sedle a pochází z třetí čtvrtiny 15.století. Z nejstarších náhrobníků lze datovat do 16.století 43 desek. Autorům se podařil velice výstižný podrobný popis jednotlivých náhrobníků s uvedením dosud existujících, zčásti čitelných textů na nich. Skvělé jsou doprovodné kresby. Knížka vyšla už v roce 1995, ale teprve v tomto roce jsme ji objevili v "odlehlé" prodejně Tachovského muzea. R.Š.
 

Před 200 lety se narodil Škroup - autor české hymny Kde domov můj
Autoři české hymny a Mariánské Lázně

 
Josef Kajetán Tyl, autor textu

      Josef Kajetán Tyl se narodil 4.2.1808 v Kutné Hoře, jeho otec byl krejčím a vojenským muzikantem. Tyl od 1822 studoval na gymnáziu v Praze a od roku 1826 v Hradci Králové, kde bydlel u Klicpery. Do Prahy se vrátil na filosofii, ale již 1829 hraje u Hilmarova kočovného divadla. v českých hrách a jezdil s ním po venkově. Po rozpadu divadla hrál Tyl v německých divadelních společnostech v Bavorsku, v Sasku a v Itálii. Roku 1832 našel práci jako účetní v kasárnách v Praze, ale zůstal nadále ochotníkem a nadto se stal redaktorem a začal překládat divadelní hry z německých originálů a také ze Shakespeara. Pustil se i do vlastních dramat. V letech 1835-1837 byl ředitelem ochotnického Kajetánského divadla (zde hrával také Karel Hynek Mácha). Roku 1842 opustil práci v kasárnách, stal se režisérem českého divadla v Růžové ulici v Praze, od roku 1846 působil jako dramaturg českých her ve Stavovském divadle. Roku 1848 se stal poslancem říšského sněmu! Porevoluční útlum po roce 1848 ho zasáhl útoky ze strany svých konkurentů. Musel odejít z Prahy a do smrti se živil jako kočovný herec u společnosti J.Kulase, později F-Zöllnera. Vyčerpán umírá předčasně ve 48 letech na "štaci" v Plzni, dne 11. července 1856. Je pochován na Mikuklášském hřbitově.
      Tylova redaktorská činnost začala roku 1833. Byl redaktorem časopisu JINDY A NYNÍ (od 1835 dodnes známé KVĚTY), 1840-1841 byl redaktorem časopisu VLASTIMIL, v předre-volučních letech (1846-1847) redaktorem slavného dvouměsíčníku PRAŽSKÝ POSEL, který za revoluce 1848 angažoval politicky. Ještě roku 1849 vydal několik desítek SEDLSKÝCH NOVIN pro venkov, než byly zastaveny. Musel užívat pseudonymů (Horský, Horník, Kutnohorský, Jan Vítek aj.).
      Z jeho prózy jmenujme novely Rozina Ruthardová, Dekret kutnohorský, román Poslední Čech, povídky Hudební dobrodruzi, Pomněnky, Divadelní ředitel. Tyl proslul nejvíce divadelními hrami. Byly to hry ze současnosti jako Nalezenec (1838), Paní Marjánka matka pluku (1845), Pražský flamendr (1846), Paličova dcera (1847), Bankrotář (1848), Chudý kejklíř (1849).
      Jedna z jeho prvních byla Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka. Je na ní patrný vliv vídeňské Bauerlovy frašky. Poprvé se hrála 21. prosince 1834 (zfilmována 1930). K této hře složil nápěvy písní František Škroup. Mezi nimi byla i lyrická píseň Kde domov můj, která zlidověla a stala se po vzniku československého státu českou národní hymnou. Jak psal Jiří KOLOMINSKÝ (' "Hudební život a slavní hudebníci v Mariánských Lázních " in Mariánské Lázně-prameny-dějiny-lidé ke 150. výročí založení Mariánských Lázní uspořádala Alena Vrbová, KN Karlovy Vary 1958, S. 199 a další):
      "Škroup, komponující 1834 pro Tylovu Fidlovačku tuto píseň, ani netušil, že tvoří nápěv, vystihující tak mocně podstatu naší národní duše. Píseň byla pouhou vložkou v Tylově hře. Zde ji zpíval ji slepý šumař při slavnosti pražského lidu – fidlovačce." (V minulosti se naznačovalo, že text písně se podobá Goethově básni "Znáš onu zem ?" a vzhledem k tomu, že Tyl tehdy překládal mnoho z němčiny, byla nadhozena domněnka, zda Goethe svou básní Tyla neinspiroval. O pramenu této informace ve starším tisku dosud marně pátráme. Přesto nic nebrání tomu, uvést alespoň jednu sloku Goethovy básně:
      "Znáš onu zem, kde citrón rozkvétá,
      v tmě listů oranž barvu zlata má,
      hrá větřík, jenž z blankytu se zdvih,
      ční vavřín hrd, list myrty čeká tich
      Ó řekni, znáš ? V tu krásnou zem,
      ach v zem tu, můj miláčku, mne vem"
      Z dalších divadelních her, které psal v revolučních letech to byla historická dramata Kutnohorští havíři (1848), Jan Hus (1848), Krvavé křtiny čili Drahomíra a její synové (1849), Žižka z Trocnova (1849) a dále báchorky Strakonický dudák (1847), Jiříkovo vidění (1849), Tvrdohlavá žena (1849), Lesní panna (1850).

František Škroup, autor melodie české hymny – 200 let od narození

      František ŠKROUP se narodil před 200 lety, 3. června 1801 v Osicích u Pardubic. Po dvacet let byl prvním kapelníkem velké pražské opery (1837-1857). Již jako 25letý napsal první českou operu DRÁTENÍK (1826) a měl velký úspěch, takže se rozhodl zůstat u hudby na celý život. 1. září 1827 se stal druhým kapelníkem ve Stavovském divadle a 1. ledna 1837 byl jmenován prvním kapelníkem, zejména pro česká představení. V roce 1857 byl proti své vůli poslán do pense. Nesl to těžce a proto v roce 1860 přijal rád nabídku na místo kapelníka v Rotterdamu, kde se stal brzy hluboce váženou osobností. Škroup napsal pět německých oper – Die Geisterbraut, Drahomíra, Der Meergeuse, Der Prinz und die Schlange, Der Nachtschatten. Zemřel v 61 letech v Rotterdamu 5. února 1862 a zde je i pochován.
František Škroup      František ŠKROUP se zapsal do našich kulturních dějin dvěma význačnými díly. Za prvé jako skladatel písně Kde domov můj, kterou napsal v roce 1834 na slova Josefa Kajetána TYLA a která zlidověla a stala se 1918 českou národní hymnou. Za druhé je autorem vůbec první české opery Dráteník (1826). Libreto k opeře napsal Josef Krasoslav CHMELENSKÝ. Spolu pak připravili další české opery: Oldřich a Božena (1826) a Libušin sňatek (1835; poprvé zazněla až 11. dubna 1850). Josef Krasoslav CHMELENSKÝ se narodil 7.8.1800 v Bavorově, vystudoval gymnázium v Českých Budějovicích, pak práva v Praze a stal se právníkem. Vynikl jako divadelní a literární kritik, libretista, ale zemřel v 38 letech na tuberkulózu (+2.1.1839 Praha). Od roku 1835 vydával hudební časopis "Věnec ze zpěvů vlastenských uvitý a obětovaný dívkám vlastenským". Po něm redigoval tento časopis v letech 1837-1839 František ŠKROUP. Chmelenský založil básnický almanech Kytka (1836-1838). Z jeho písní zlidověly např. Nad Berounkou pod Tetínem, Pěkně na chodníček zářil mi měsíček.
      ŠKROUP také zhudebnil některé písně Václava HANKY (1791-1861) pro jejich měkkou lyriku a dále procítěné verše svého přítele a krajana, básníka Josefa Jaroslava LANGERA (1806-1846).
      Píseň Kde domov můj byla zpívána také v Mariánských Lázních a i zde se stala manifestací duchovního obrození českého národa. Zazpíval ji pěvec Karel STRAKATÝ Zdejší malý kursál sotva pojal množství lázeňských hostů ze všech koutů světa, kteří si přišli poslechnout vystoupení pěvce Karla STRAKATÉHO. Slovanští hosté si opisovali její slova a dále ji rozšiřovali v domově. O propagaci písně Kde domov můj se zasloužil vedle Strakatého také barytonista Jan Křtitel Píšek, když ji často zařazoval do svých vystoupení a zpíval ji dokonce i na anglickém dvoře.
      O mariánskolázeňském koncertu napsaly noviny BOHEMIA 18.srpna 1843: "Tak upřímných ovací a nadšení, jakýchžto se dostalo slavnému pěvci - Strakatému - v tomto koncertě, Mariánské Lázně dosud nezažily!"
      Snad to byl právě pěvec Karel Strakatý, který doporučil Škroupovi Mariánské Lázně. František Škroup se léčil v Mariánských Lázních celkem třikrát a bydlíval vždy v pohostinném domě Slivenských DRESDEN naproti kolonádě, s dalšími českými hosty. Jak jsme uvedli v letošní HAMELICE č.3/2001, míval na domě i pamětní desku.
      Malá pamětní deska od roku 1945 na domě čp. 34 (ALEXANDRIA, kdysi STADT DRESDEN) připomínala českého skladatele Františka ŠKROUPA (1801-1862) jako autora české hymny "Kde domov můj". Škroup pobýval v Mariánských Lázních třikrát, v letech 1845,1846, 1852 a vždy bydlel v tomto domě. Na domě (resp. uvnitř domu?) bývala i pamětní deska proslulého českého basového zpěváka Karla STRAKATÉHO (1804-1868). Ten pobýval v Mariánských Lázních celkem osmkrát v letech 1840-1863 a bydlíval v domě STADT DRESDEN (s výjimkou jedné sezóny v hotelu KLINGER). Pamětní deska vzpomínala jeho úspěšného vystoupení v kursálu, kde v srpnu 1843 zazpíval s ohromným úspěchem Škroupovu píseň "Kde domov můj". Dům čp. 34 Alexandria (DRESDEN) se nacházel v areálu lázeňských domů, demolovaných 1977-78.
      Deska už není, ale Škroupa nebylo zapomenuto. Roku 1990 byla přejmenována v Ušovicích spojovací ulice kapitána Jaroše na Škroupovu ulici na paměť tohoto význačného českého hosta.
 

Nerudův smích nad lázněmi

      Vedle jiných letošních kulturních mariánskolázeňských výročí si připomínáme 110 let od úmrtí českého spisovatele Jana NERUDY ( + 22.8.1891). Navštívil Mariánské Lázně v roce 1872 a uveřejnil o nich dvě novely. (V publikaci: Menší cesty. Doma. Severozápadní lázně naše, 1872).
      Text jeho první novely, začínající upřímným vyznáním k Mariánským Lázním ("Nejmladší ze všech lázní dosud popisovaných jsou Mariánské, nejmladší a nejkrásnější …") je všeobecně znám (alespoň úvodní třetina novely). Připomeňme si proto Jana NERUDU jeho druhou, méně známou, satyricko-kritickou novelu, kterou napsal o Mariánských Lázních při nebo po svém pobytu v Mariánských Lázních v roce 1872. Nazval ji "Kousek novelety mariánskolázeňské" a jí zdařile parodoval tehdy časté literární "výtvory" o lázních a z lázní, a zde konkrétně novelu od KLEROTHA z roku 1868 "Nach Marienbad", kterou četl v jubilejní publikaci k 50. výročí vyhlášení místa lázněmi - "Marienbader Fest-Album 1818-1868".
 

Jan NERUDA

Kousek novelety mariánskolázenské (1872)
      Zcela zvláštní je jistý druh novel, řekl bych, že jsou to novely "lázeňské". Pro jiné obecenstvo než lázeňské nejsou sány a jinde než v lázních nemohou se ani číst. Podávám zde ukázku z jedné novely takové, líčí jak v Mariánských Lázních byl vyléčen hypochondr a mysogin ženitbou. Není to překlad, není výtah, ani napodobení, jen tak něco ze všeho toho na dolíčení vypravovatelského způsobu. Předně na dolíčení, že – se to nedá ani číst. Začněm:
      První noc spal výborně. Pořád se zdálo o těch dvou dámách krásných a sotvaže se probudil, již spěchal ke Křížovému zřídlu. Zastavil se jen na konci arkád, aby se dal zvážit. Vážil toliko 101 libru, což ho zaleklo. Když přišel k zřídlu, spatřil své dámy již v řadě. Měly tutéž prostou šedivou toaletu, kterou včera. Rád by byl ihned k nim se přidružil, avšak musil se podrobit pravidlům a postavit se na konci řady. Díval se vpravo na nevysoký pomník doktora Nehra. Pomník ten je pyramidkou z českého červeného mramoru, nesoucí oslavencovo poprsí, zhotovené Burgschmiedtem z Norimberka dle modelu pražského sochaře Emanuela Maxe.
      Konečně se dostal k zřídlu, obehnanému železnou kříži ozdobenou mříží. Děvče mu nabralo vody do koflíku. Poodstoupil, napil se a chutnalo mu. Obsažené ve vodě natron a chlornatrium působilo na něho velmi příjemně a již při prvním koflíku tušil, že má Hufeland pravdu, tento pramen že je jediný na světě a silným svým rozlučivým obsahem, aniž by rozpaloval, že působí dobře na sekrece všeho druhu, že je tedy zvlášť pro jisté stavy dobrý. Avšak dámy byly již předepsaný počet koflíků vypily a šly k Promenádě. On tedy rychle za nimi.
      "Dobré jitro, drahé dámy," ale nesmeknul klobouk, bylť zahřát a bál se nastuzení, které je zde nebezpečné.
      "Dobré jitro, pane rado," děkovala se bruneta. Blondýna se začervenala.
      "O čem se vám dnes zdálo?"
      "O vás, drahé dámy."
      "To nás těší, viď, Rozo?"
      "Smím vás sprovázet?"
      "Prosíme za to, viď, Rozo?" Šli.
      "Jsou zřídla zdejší skutečně tak znamenitá, jak se povídá?" tázala se bruneta zase. Blondýna se červenala volně dál.
      "Ach ano, ačkoli jim z počátku neporozuměno. Opat tepelský obdržel roku 1528 od vlády nařízení, aby dal z "oušovických pramenů" – tak se tenkrát zřídla nazývala dle sousední vesnice – vařit kuchyňskou sůl! Životní lékař císaře Rudolfa II., dr.Prudentius, užíval vod zde s velkým prospěchem, přec zůstaly neznámy. Teprv od roku 1791, kdež doktor Nehr zde pravidelně léčiti začal, rozkvětly Mariánské Lázně. A nyní sem přichází ročně tisíce a tisíce hostů"
      "Mohli bychom si sednout na tuto lávku – viď, Rozo?"
      "Sedněm" a zatočil se obratně tak, aby zasedl mezi oběma dámami.
      "Ó vy čtveráku – viď, Rozo, že je pan rada čtverák?" pokoušela bruneta. Blondýna se červenala mlčky dál,. "Jak se jmenuje toto zřídlo, přikryté jakoby chrámkem?"
      "Zřídlo Ambrožovo, dle Jeronýma Ambrože, opata tepelského, a v gotickém slohu vyvedený chrámek nad ním pochází z roku 1826. Zřídla užívají chudokrevní pánové a dámy, je to zřídlo železité. Byzantinský krásný kostel, na nějž se právě díváme, pochází zas od opata jiného, od důstojného pátera M.Heinla. Tamhle je zřídlo ještě jiné – vidíte těch osm byzantinských sloupů? To je zřídlo Karolinino, nazývané dřív zřídlem "novým". Chcete ještě něco vědít?"
      "Zde je tak milo!"
      "Ano, zvlášť v tak milé společnosti. Cítím, že vaše společnost zdravěji na mne působiti bude než šest koflíků Křížového."
      "Vy nás přeceňujete, pane rado. Ostatně," pokračovala bruneta rozmarně dál, "Víte-li opak, pane rado, že se budete brzy ženit?"
      "Kéž je to hodně brzy!"
      "Ano, ano – sedíte mezi dvěma sestrami, to je vždy nebezpečné! Viď, Rozo?" Blondýna se červenala klidně dál.
      "Půjdem dnes odpůldne na procházku, drahé dámy?"
      "Třeba."
      "A kam?"
      "Račte určit."
      "Půjdem tedy nejprv k zřídlu Ferdinandovu a dáme si je vysvětlit – za minutu vychrlí 45 našich mázů vody! Pak půjdem na kávu k zřídlu lesnímu. Některý den si vyjdeme na Podhoř. Je to čedič kuželovitý, vystupující do 2.638 střevíců nad mořskou hladinu."
      "Ach, to bude krása, to se těšíme – viď, Rozo?" Blondýna – atd.
      Lze něco takového v Praze čísti ?
Jan Neruda
(Přetištěno ze sborníku Mariánské Lázně-prameny, dějiny, lidé (k 150.výročí založení uspořádala A.Vrbová), KN Karlovy Vary 1958)
 

Jak je to s oslavami založení Mariánských Lázní

      V předchozím článku o Nerudovi je poznámka, že se v roce 1868 konaly oslavy 50 let založení Mariánských Lázní. Pokud je známo, nebyly nikdy předtím žádné oslavy jubileí - 10 let, 20 let, čtvrtstoletí lázní. Objevují se poprvé v roce 1868. Bylo to nádherný čas, krátce po vyhlášení Mariánských Lázní městem, porevoluční opojení (po 1848) bylo dosud živé (Mariánské Lázně měly i vlastní národní gardu). Četné, rychle za sebou jdoucí administrativní změny poskytovaly obcím po zrušení vrchnostenských poměrů větší samostatnost a dávaly Mariánským Lázním nové sebevědomí. Očekávalo se brzké otevření budované železniční trati s nádražím v Mariánských Lázních a nové, perspektivní spojení se světem (1872). Bylo možno podívat se hrdě zpět do historie, aniž by tomu odstupující vrchnost, klášter Teplá, mohla bránit.
      Ve své historii Mariánských Lázní L.STAAB ("Geschichte Marienbads" - tisk ve Vídni 1872), popisuje v roce 1868 Mariánské Lázně oslavující 50 let svého trvání. Oslavy probíhaly po dva dny a noci - 22. a 23.srpna 1868. Jedna slavnost prý následovala za druhou - nádherná iluminace města s pochodňovým průvodem, celou dobu vyhrávala lázeňská kapela, právě otevřené divadlo ve svém programu uvedlo slavnostní předehru, kterou napsal speciálně pro tyto oslavy zde přítomný divadelní básník R.BENEDIX. Konal se slavnostní oběd a před ním a při něm mnoho oslavného řečnění. Starosta Josef Dionýs HALBMAYR, již potřetí zvolený (minulý rok) starostou, mohl být spokojen. Oslavy nemohla přejít mlčením ani církev. S jakou radostí ? Asi jen pokrčíme rameny. Řízení církevních oslav se ujal sám - jak psal STAAB - "nejveledůstojnější" převor Liebsch. Nejprve provedl vysvěcení Křížového pramene a potom měl kázání v improvizované kazatelně, postavené v blízkosti kolonády Křížového pramene, před kterou se tísnilo velké množství lidí. Ve slavnostní řeči zdůraznil bezpočet dobrodiní, které zde Pán každoročně poskytl a poskytuje cizincům i domácím, při čemž doufal, že vzbudí mezi posluchači pocit hluboké vděčnosti. Na to následovala slavnostní pontifikační mše s Te Deum laudamus.
      Sté výročí trvání Mariánských Lázní slavilo město překvapivě již v roce 1908 a nikoliv až roku 1918. Byla to nervosní netrpělivost nebo předvídavost ? V roce 1918, na konci první světové války, při rozpadu císařství, by totiž oslavy dopadly zcela jinak než o deset let dříve. K stoletému jubileu v roce 1908 byl vydán slavnostní sborník Spolkem mariánskolázeňských lékařů se 16 odbornými články, se 7 studiemi z Městského balneologicko-hygie-nického institutu a nejcennějším příspěvkem - "Bibliografií Mariánských Lázní do 1908" od Emila Wachtela na 93 stranách (téměř 2000 publikací). Celé číslo Pražského medicínského týdeníku bylo věnováno tomuto jubileu.
      V roce 1808 totiž dosud neexistovala ani samostatná obec a převažovalo označení osady na samotě "Na kyselce" (Auf d´Saring). Uvádí se, že poprvé se objevuje v dopise hajného Felbingera z roku 1808 slovo "Marienbad". Název se ujal, ale jinak osada patřila do roku 1812 pod Hamrníky a pod jejího podrychtáře. Hamrníky, mimochodem rovněž nedávno založené (v 2.polovině 18.století), patřily pod starobylou obec Úšovice a pod jejího rychtáře. Farností patřilo celé osídlení pod Pístov, kde byla fara, škola i farní kostel (1792 vznikl lokální kostel v Úšovicích, ale spadal pod Pístov). Vlastně až 6.listopadu 1818 dopisem místodržícího Kolowrata se stávají Mariánské Lázně řádnými veřejnými otevřenými lázněmi, jak to ještě chápaly toto město ještě v roce 1868.
      150.výročí trvání Mariánských Lázní proběhlo v roce 1958, protože navazovalo na jubileum před 50 lety. Také v tomto případě můžeme mluvit o příznivé "předvídavosti", neboť v roce 1968 by z oslav mnoho nebylo. Přes velký handikap v roce 1945 příchozího českého obyvatelstva byly to oslavy úspěšné. Vyšly dvě cenné publikace o Mariánských Lázních (Alena Vrbová a historik MUDr. Vladimír Křížek), proběhly důstojné oslavy, začal se vydávat Kulturní přehled aj. Oslavy se konaly ještě za existence okresu Mariánské Lázně, který byl 1960 zrušen. To přineslo městu trvalé finanční a jiné problémy (1968).
      200.výročí trvání Mariánských Lázní jako lázní by mělo proběhnout roku 2018. Pokud opět převáží tradice netrpělivosti a nedočkavosti (doufejme, že tentokráte ne obvyklé "předvídavosti"), budeme slavit již roku 2008. Bude to však oslava nikoliv založení lázní, ale obyčejného dopisu hajného Felbingera z roku 1808, v němž napsal slovo "Marienbad". Poznamejme, že ani toto není první objevení se slova "Marienbad". Poprvé uvádí název "Marienbad" již 1788 historik Schaller.
 

Ing. Richard Švandrlík

Z historie mlékárny v Mariánských Lázních

Založení mlékařského družstva v Mariánských Lázních

      Z rejstříku Okresního soudu v Plzni je známo, že v Mariánských Lázních založili němečtí rolníci první mlékařské družstvo dne 12.září 1932 pod názvem Westböhmische Molkereigenossenschaft Marienbad, e.G. (=eingeschriebene Genossenschaft mit beschränkter Haftpflicht).
      Do té doby zásobovali jednotlivé lázeňské domy a hotely různí jednotlivci z okolí na okrese Mariánské Lázně ale i mlékárny z různých části ČSR, dokonce až z Moravy se vozila do lázní smetana. Ve třicátých letech pomýšleli zdejší čeští rolníci v okolí na založení vlastního českého družstva, ale když se myšlenka neuskutečnila, vstupovali do německého prosperujícího družstva.
      Družstvo mělo první družstevní mlékárničku v Úšovicích v ulici Na Průhonu. Po zabrání Sudet Německem v roce 1938 prosperovalo toto německé družstvo dále a zvláště po přechodu na státní hospodářství s řízeným potravinářským trhem. Byl založen lístkový přídělový systém s povinnou dodávkou mléka od rolníků. Spotřebitelé byli rozděleni na (1) samozásobitele a (2) všechny ostatní, zásobovaní přídělovým systémem. Rychle rostly nároky (1) na příjem mléka, (2) na zpracování mléka a (3) na zásobování obyvatelstva mlékem a mléčnými výroky. V okresním městě Mariánské Lázně tato potřeba rychle vyústila v nutnost rychlé výstavby mlékárny se státní subvencí.

Výstavba moderní mlékárny v roce 1942

      V roce 1942 se stavěla dnešní budova moderní mlékárny s maximální denní kapacitou příjmu 40000 litrů mléka s charakterem konzumní mlékárny. Stavební plány se nezachovaly.
      Dokončena a otevřena byla v roce 1943 a do konce války se trvale zvyšovalo vytížení mlékárny podle disponibilních zvyšujících se počtů obyvatel města a okresu. Mariánské Lázně , které měly před válkou 7 tisíc obyvatel, dosahovaly na konci války počtu 40 tisíc osob. Trvale zde byla oddělení berlínských nemocnic, rezervní vojenské lazarety, přesídlenci z vybombardovaných měst Německa, utečenci z Východu.

Mlékárna po květnu 1945

      Provoz mlékárny pokračoval se stejným německým personálem. Dne 15.června 1945 nastoupil zde jako národní správce býv. Westböhmische Molkereigenossenschaft na základě doporučení Svazu zemědělských družstev a na pokyn Svazu pro mléko a tuky Ing. Jan JANOUT. Tento muž byl bývalým vedoucím mlékárny v Hostivicích u Prahy. Prozatímním dekretem národního správce se legitimoval u tehdejší OSK Mariánské Lázně (=Okresní správní komise). Tato komise mu vystavila po velkých potížích až 17. července 1945 dekret, ve kterém se připojovalo pod společnou národní správu mlékárny 11 specializovaných prodejen-mlékáren v Mariánských Lázních. A již výměrem Okresní správní komise v Plané získal Ing. Janout pod společnou správu dne 2. července 1945 tvarůžkárnu fy Karl Ratzka v Chodové Plané. (Tvarůžkárna vyráběla jen tvarohy a když byl odsunut majitel Ratzka, nový národní správce musel v roce 1946 provoz zrušit.) Prodejny mléka-mlékárny mimo město Mariánské Lázně nebylo možno převzít pro naprostý nedostatek lidí a nemožnost kontroly.
      Druhý český zaměstnanec nastoupil 7. července 1945, další jako vedoucí administrativy dne 16.července 1945. Stará zpráva uvádí, že se do 31. prosince 1946 vystřídalo v mlékárně na 361 zaměstnanců. Za zavřené, uprchlé nebo odsunuté Němce museli být přijímáni opět němečtí občané, jejichž pracovní morálka, vzhledem k tomu, že také čekali na odsun, byla nevalná. Ale stejně taková byla morálka pracujících českých zaměstnanců. Například ještě v červnu 1946 bylo přijato do zaměstnání 43 osob, když celkový stav zaměstnanců byl 142. Stejně neutěšená, co se týká stálých změn, byla situace u vedoucích českých úředníků.
      Hned po válce dala Ústřední rada družstev národním správcům pokyn, aby zakládali družstva.

Založení mlékařského družstva v září 1945 a změny po odsunu Němců

      A tak i v Mariánských Lázních na popud uvedeného ústředního orgánu za pomocí národního správce Ing. Janouta se připravovalo založení českého rolnického družstva z českých přistěhovalců (po vzoru dosavadního výkupního a zásobovacího systému).
      Dne 3. září 1945 se sešlo v hotelu Habermann (dn. Whitehaven) na ustavující Valnou hromadu rolnického družstva celkem 28 rolníků. Předsedou založeného družstva "Mlékařské družstvo v Mariánských Lázních z.s. s r.o." byl zvolen Ing. Rudolf PROCHÁZKA z dvora Hamrníky (čp.2) a připomenul, že již v roce 1938 hodlali Češi založit mlékařské družstvo, ale nakonec se stali členy německého. Dne 5. září 1945 potvrdilo Okresní notářství v Mariánských Lázních ustavení tohoto družstva. Je zachována i zápisová kniha tohoto družstva s podpisy členů. S přílivem Čechů z vnitrozemí přibývalo rychle i členů družstva a zkvalitňovala se jeho základna.
      Dne 24. května 1946 byla dokončena úplná výměna 110 německých zaměstnanců za české a byl proveden jejich odsun. Zápis z Valné hromady hovoří o tom, že se výměna neobešla bez "mimořádných případů". To dotvrzuje i hlášení o nastalých potížích ve výrobě a vyšší potřeba českých pracovníků. zároveň však rok 1946 zaznamenal zvýšení denních příjmů mléka. Maximální příjmy mléka v roce 1945 byly 25 000 litrů denně, v roce 1946 činily až 35 000 litrů. Ale přišel červen 1946 a po odsunu Němců rychle klesal počet dojnic, zhoršilo se krmení a docházelo k hromadným úhynů. Počet dojnic klesl o 40 % a s tím i svoz mléka. V prosinci 1946 činil výkup už jen 15 000 litrů.
      V roce 1945 připravovala národní správa projekt výstavby garáží s autodílnou, sběrnu vajec, stavbu obytné budovy proti mlékárně, dále přístavbu mlékárny a otevření mléčného bufetu na kolonádě. Tyto práce byly zahájeny v roce 1946 vrchním stavebním dozorem, které vykonával Svaz pro mléko a tuky.
      V březnu 1946 založilo družstvo při mlékárně drůbežárnu ve Stanovišti a provádělo ztrátovou distribuci vajec. Ale teprve od 1.ledna 1947 bylo do této činnosti zapojeno úředně – přidělením sběrny vajec.

Zrušení tvarůžkárny v Chodové Plané

      30. června 1946 došlo oficiálně k zastavení provozu tvarůžkárny v Chodové Plané dle dispozic Svazu pro mléko a tuky, "jelikož s ní nebylo možno počítat pro celostátně plánovanou výrobu sýrů" (Němci byli velkými konzumenty všech druhů tvarohů.) Za dobu trvání národní správy (1 rok) vykazovala tvarůžkárna zisk 141 tisíc Kč.
      Ale likvidace této tvarůžkárny se táhla ještě několik let. K 31.12.1945 vykazoval samostatný účet tvarůžkárny částku 165 tisíc Kč. První polovinu roku 1946 vyúčtovalo Mlékařské družstvo na účet tvarůžkárny veškeré platby odběratelů a vznikl zůstatek ve prospěch tvarůžkárny 325 tisíc Kčs. Tuto částku vymáhalo od Mlékařského družstva Likvidační středisko ve Stříbře po revizi Dětáka z Ústřední rady družstev v dubnu 1950. Byl sepsán protokol z 3.5.1950 o uznání pohledávky a o nutnosti tuto částku zaplatit Fondu národní obnovy a podepsán Trávníčkem a Šímou za mariánskolázeňské družstvo. Když pak byla nakonec zaplacena 8. února 1952 požadovaná částka 325 000 Kč, začalo vymáhat Likvidační středisko v Plzni úroky od 3.5.1950 do 8.2.1952 ve výši 14000 Kč.

Mlékárna v roce 1945

      Bilance mlékárny v roce 1945 vykazovala:
      Celkový vykazovaný zisk .................................... 1 044 550,- Kčs
      Úbytek hodnoty inventáře ...................................  - 462 425,- Kčs
      Ztráta na dubiosních pohledávkách ..................   - 644 871,- Kčs.
      V rozboru bilance za rok 1945 se uvádí, že první pololetí bylo ztrátové částkou 56 tisíc Kč, druhé již ziskové 1101 tisíc Kč. S lítostí se uvádí, že dalšího zvýšení zisku o 137 tisíc Kč bylo možno dosáhnout prodejem tvarohu za maloobchodní cenu v Mariánských Lázních. Byl to tvaroh, dovážený z Plzně za velkoobchodní cenu za velkých obtíží, po špatných cestách a po ztrátách na autoparku. Prodej tvarohu Němcům byl přípustný. Rozbor připomíná, že veškeré mléko bylo Němcům-dodavatelům řádně zaplaceno.
      V roce 1945 měly mlékařské prodejny bilanční zisk 60 tisíc Kčs, ale v roce 1946 činila bilanční ztráta 678 tisíc Kčs. Bude-li to uznáno - uvádí se - jak nepříznivé jsou tu dopravní poměry, kopcovitý terén, nevýhoda vlastního autoparku proti najatým vozům, bude odepsáno 350 tisíc Kčs a zbývá ztráta 328 tisíc Kčs. Poukazuje se také na úplný odpis starých konví, starých nepojízdných aut, odpisy v nové prodejně, značně kolísající denní dodávka mléka ( 24153 litrů v únoru 1946, 32695 litrů mléka v červnu 1946), ztrátové dodávky kyselého mléka, nedostatečná kapacita tvarohárny na 14000 litrů, při čemž je v létě zpracováváno na 25000 litrů mléka, nadvýroba tvarohu a přitom nedostatek chladícího prostoru a konví. Mlékárna jako jediná v kraji prováděla sice srážky za kyselé mléko, ale musela tak činit jen v nejkrajnějších případech. Mlékárna vyráběla konzumní mléko, máslo a tvaroh, ale také sýr gervais a jogurt. Otevřeně se nikde nepíše o potížích, jaké připomínali pamětníci. Letní přebytky tvarohu byly takového rázu, že se vyrobený tvaroh nakládal a vozil do rokle, kde se zakopával. Stejně tomu bylo u jiných pohraničních mlékáren.
      Co se týká svozu mléka, ten zprvu prováděli soukromí přepravci, ale postupně se smlouvy s nimi rušily a svoz mléka převzalo ČSAD a vlastní autodoprava mlékáren.

Rozvoj mlékařského družstva v roce 1947

      První řádná valná hromada Mlékařského družstva Mariánské Lázně se konala 12.ledna 1947 v hotelu CRISTAL Palace. Družstvo mělo k tomuto dni již 1012 členů, což bylo 56 % všech dodavatelů mléka do mlékárny. Členský podíl činil 100 Kč za dojnici a 20 Kč za členství ročně. Jednání vedl místopředseda družstva Václav ČAPEK za nepřítomného předsedu Ing. Procházku, který byl omluven, jsa zaneprázdněn jinými povinnostmi.
      V době této valné hromady měla mlékárna již sběr vajec ve 110 obcích okresů Mariánské Lázně, Kraslice, Falknov; zatímco na okresech Teplá a Planá provádělo sběr vajec Západočeské konzumní družstvo v Plzni.
      Hlavní bod jednání – přidělení konfiskátů ve výši 8 miliónů Kč (tj. odkoupení konfiskátů od státu mlékařským družstvem) se dostal na pořad dne až na mimořádné valné hromadě dne 27. dubna 1947 v hotelu CRISTAL, které předsedal Josef ONDŘICH. Pro převzetí konfiskátů hlasovalo 16 z 25 přítomných. Proti nebyl nikdo. Družstvo tedy převzalo mlékárnu do svých rukou při záruce o výpůjčce družstva 15 miliónů Kč. Ministerstvo výživy dalo příspěvek na investice v roce 1946 ve výši 2 milióny Kčs. To byla mohutná podpora. Projekce výstavby a výkopy stály do roku 1946 již 852 tisíc Kčs. Novostavba obytného dvojdomu a garáží byla propočítána částkou 4 440 tisíc Kčs. Rozšíření mlékárny vyžadovalo 4 500 tisíc Kčs. Byla nastolena otázka, zda neprovést redukování prodejen-mlékáren v městě.
      Mlékařské družstvo Mariánské Lázně bylo přejmenováno na "Mlékařské a drůbežářské družstvo Mariánské Lázně, z.s. s r.o." Jeho hlavním úkolem byl výkup, zpracování a zpeněžení mléka, mléčných výrobků, vajec, medu, peří, drůbeže a jiných zemědělských výrobků, dodávaných členy družstva. Dále mělo družstvo provádět líheň, výkrm a porážku drůbeže, odchov selat z odpadu mlékárenské výroby aj.
      V březnu 1947 zahájila činnost kontrolní laboratoř se sídlem v Plané. Předsedou byl Ubl. Patřila pod ministerstvo zemědělství, dirigována byla Svazem a dotována finančními prostředky mlékáren podle výše jejich příjmů mléka. Po založení laboratoře bylo patrné zlepšení jakosti mléka. Několik obcí dosáhlo průměrné tučnosti 3,7 %.
      V Mariánských Lázních pokračovala "stavba dvouletky" – budování obytné budovy při mlékárně a garáží, výkop pro rozšíření a přestavbu mlékárny a provozovny pro sběr vajec.
      Dne 1. prosince 1947 vystoupili z představenstva družstva Ing. Rudolf Procházka a Václav Čapek. Novým předsedou družstva se stal Josef ONDŘICH ze Stanoviště čp.7, místopředsedou František Pirka z Brodu nad Tichou, čp. 58. Po politickém převratu utekl Ondřich za hranice a žil v Austrálii.

Mlékárna v Lestkově

      Původní mlékárna v Lestkově patřila firmě Karl a Theodora WARTHOVI z čp. 101. Kapacita lestkovské mlékárny byla 3000 litrů mléka. V letech 1946-1947 se prováděla přístavba mlékárny firmou Hynek Švarc z Plané a bylo prostavěno 1 498 000 Kč. K 11. srpnu 1948 zbývalo provést už jen práce za 176000 Kč. Tato přístavba však nebyla dokončena a dne 1.dubna 1949 převzalo mlékárnu jako konfiskát Mlékařské družstvo v Mariánských Lázních. Na konfiskátu měly pohledávky – mlékárna v Chebu za 105 tisíc Kč a mlékárna v Chomutově za 36 tisíc Kč.
      Při předání mlékárny došlo ke zmatkům, protože nebylo zemědělcům za březen 1949 zaplaceno mléko. Tito odmítli dodávat mléko do doby zaplacení dluhu. Částku 36 tisíc Kč muselo nakonec zaplatit zemědělců Mlékařské družstvo v Mariánských Lázních.
      Za konfiskát mlékárny zaplatilo Mlékařské družstvo Fondu národní obnovy částku 100 tisíc Kč jako zálohu. Když se však zjistilo celkové předlužení lestkovské mlékárny, upustil Fond národní obnovy od zaplacení a vrátil částku 100 tisíc Kč na konfiskát mlékárny v Mariánských Lázních.
      Uzavření lestkovské mlékárny nastalo 1.dubna 1949 a bylo považováno za přechodné do doby, než vzroste výkup mléka. Při jednáních se státními statky a hospodářským družstvem se jednalo o založení bryndzárny, která měla být pobočným závodem Mlékárny v Mariánských Lázních. Státní statky navrhovaly převod po ně, ale k realizaci už nikdy nedošlo.

Revoluční rok 1948 v mlékárně

      V roce 1947 byl příjem mléka v mlékárně Mariánské Lázně 5037 494 litrů a průměrná tučnost 3,308%.
      Počátkem roku 1948 dochází k řadě politických změn, za nichž odchází ředitel Ing. Jan Janout a novým ředitelem mlékárny se stává Ing. Jaroslav BÁRTA. Předseda mlékařského družstva Josef Ondřich je nahrazen Janem TRÁVNÍČKEM z Klimentova.
      Dělnická revoluce se rozbíhá a rozhodnutím Zemského národního výboru v Praze č.j.X-169 z 25.2.1948 je zaváděna do podniků tzv. národní správa a podle zápisu z rejstříku Okresního soudu v Karlových Varech je jmenován národním správcem mlékárny (ředitelem) dnem 9.dubna 1948 Ing. Bohumil STIESS, zároveň již ředitel Mlékařského družstva Horšovském Týně. S ním přišel do Mariánských Lázních i Jakub Wagner, pozdější ředitel největší mlékárny kraje – v Plzni.
      Toto národní správcovství bylo však více méně papírové, protože již 14. května 1948 rozhodnutím Zemského národního výboru v Praze je jmenován národním správcem bývalý ředitel mlékárny Ing. Jaroslav BÁRTA. Dle zápisu Okresního soudu v Karlových Varech se k němu uvádějí jako další národní správci Jan Trávníček, Vojtěch Hladík, Ondřej Chvojka. Toto společné národní správcovství trvalo až do listopadu 1948, kdy zaniklo.
      Druhá řádná valná hromada Mlékařského družstva v Mariánských Lázních se konala 17. října 1948 v hotelu CRISTAL za účasti zástupců mnoha politických složek. Mimo jiné dala výzvu k soutěži o dosažení průměrné denní dojivosti na kus a den tři litry !!!!! Dále projednala provádění přísných kontrol ve stájích zemědělců.
      Na valné hromadě přednesl Ing. BÁRTA bilanci hospodaření za rok 1947, kdy byla bilanční ztráta 1129 400 Kč. Uvádějí se příčiny: stavba obytného dvojdomu, při které hrozilo zastavení stavby, ale nakonec se podařilo prosadit dokončení. Byl vyčerpán úvěr ve výši 10,5 miliónů Kč, při čemž zbývá zaplatit konfiskát a zakoupit ještě 7 hektarů plochy ve Stanovišti. Ve Stanovišti měla mlékárna líhně a porážku drůbeže, velkovýkrm a porážku vodní a hrabavé drůbeže, sběrnu vajec a dále dokrmnu skotu – ve Stanovišti bylo 25 býků.
      Dále kupuje mlékárna dům chorobince, ležící v sousedství parcely mlékárny. Za mlékárnou byl dále postaven nový transformátor v hodnotě 200 tisíc Kč. Je připraveno rozšíření mlékárny pro lahvárnu a sýrařské sklepy a v obytném dvojdomu se plánuje v suterénu zařízení kuchyně pro mléčné speciality a výrobu sýrových oplatek.

Roky 1948 až 1952 jako neustálé změny a zániky

      Roku 1948 bylo vykoupeno v obvodu mlékárny Mariánské Lázně 4 577 307 litrů mléka při průměrné tučnosti mléka 3,409%. Při tom v roce činil pokles počtu dojnic 2 400 kusů. Poprvé skončilo hospodaření mlékárny v roce 1948 aktivně s bilančním ziskem 831 919 Kč. A to přesto, že značně nepříznivě ovlivnilo situaci sucho v létě 1947 a pro první měsíce roku 1948 byl naprostý nedostatek krmení. Pokles přijmu mléka v roce 1948 proti roku 1947 činil 460 tisíc litrů!
      Dne 24.července 1949 se konala v sále Slovanského domu v Mariánských Lázních valná hromada Mlékařského družstva a uvádělo se, že družstvo má 1168 členů z celkového počtu 2186 chovatelů krav. Od 1.dubna 1949 se podařilo rozšířit základnu členstva a dodavatelů o 1133 z bývalého obvodu lestkovské mlékárny. Asi 1/4 dodavatelů mléka je mimo okres Mariánské Lázně (kraj Karlovy Vary), a sice z kraje Plzeňského.
V roce 1949 byly provedeny další úpravy v mlékárně. Byla dokončena stavba obytného dvojdomu (katastr Úšovice čp. 404 a 405), garáží, položena dlažba před mlékárnou. Byla provedena adaptace líhňařského podniku, zakoupena čtyři nový auta a celý drůbežářský závod byl přenesen ze Stanoviště na pozemky mlékárny. Dům za mlékárnou (Úšovice čp. 101) to bývala kdysi dávno výletní kavárna KAISERPARK, která však nedosáhla slávy tehdy zaniklé kaávrny v Hamrnickém zámečku. Kaiserpark byl za tratí a kolem něho nevedly žádné významné vycházkové cesty. V roce 1945 dostal ještě český název GEYSIA PARK, ale zůstal nevyužit. V roce 1949 sem byla přemístěna ze Stanoviště drůbežárna a řadu let takto sloužila. Lidově se domu říkalo "Slepičárna", a to ještě bylo ještě živé v 70. letech.
      V roce 1949 bylo vykoupeno 5 690 383 litrů mléka s průměrnou tučností 3,556 % a jen 0,39 % přijatého mléka bylo kyselého. Sběr vajec činil 1 961 905 kusů a pro distribuci muselo být přikoupeno ještě 4 620 461 kusů. Vylíhlo se 29 595 kuřat. Z řad rolníků vyšel požadavek na přednostu kontrolní laboratoře v Plané .Ubla, na pojízdnou zemědělskou laboratoř.
      V roce 1949 byly také zakoupeny mlékárnou obhospodařované konfiskáty - prodejny mléka v Mariánských Lázních v celkové hodnotě 21 260 Kč uvedených původních majitelů:
      Prodejna čís.1 – Josef Felbinger, Hamrníky Prodejna čís. 2 – Josef Pfrogner, Mariánské Lázně čp.59 Prodejna čís.3 – Josef Stöhr, Mariánské Lázně čp. 226 Prodejna čís. 4 – Franz a Anna Schwingerovi, Mariánské Lázně čp. 327 Prodejna čís.5 – Terezia a Franz Stingl, Mariánské Lázně čp.522 Prodejna čís. 6 - Michal Lanzendörfer, Úšovice čp. 270 Prodejna čís. 7 - Wilhelm a Maria Bayer, Úšovice čp. 63.
      Z původních jedenácti bylo tedy převzato sedm.
      Do vlastnictví mlékařského družstva definitivně přešel konfiskát samotné mlékárny v Mariánských Lázních v hodnotě 3 116 991 Kč za sníženou částku 2 004 632 Kč.
      Dne 8. ledna 1950 byla svolána valná hromada družstva do Slovanského domu v Mariánských Lázních, která schválila čerpání úvěru do 20 miliónů Kč a konstatovala, že se od 1. ledna 1950 nařizuje změna obvodů svozu mléka a mlékárna postupuje 25 obcí mlékárně ve Stříbře. Od Toužimska naopak získává 13 obcí. Odhad bilančního zisku za rok 1949 činil 1 milion Kč. V té době se rušil válečný Svaz pro mléko a tuky. Oblast výroby mléka přešla pod Ústředí pro hospodaření zemědělskými výrobky, které bylo zprvu centrálně v Praze, později rozděleno podle krajů na krajské centrály: pro Mariánské Lázně to bylo v Karlových Varech.
      Zamlčen je údaj o výkupu mléka v roce 1950. Ekonomické informace jsou tajnými? Zdá se, že se již připravuje zrušení a zákaz mlékařských družstev a nové řešení.
      Další události na sebe nedaly čekat: k 1.lednu 1951 byl převzat náhle, ze dne na den, a nepřipraveně líhňařský podnik v Chebu a soustředěn do Mariánských Lázní s výkonem 100 000 kuřat ročně. Ke sběru vajec mlékárnou od výrobců-zemědělců byl tedy přičleněn k dosavadním třem okresům - Mariánské Lázně, Falknov, Kraslice ještě okres Cheb a okres Aš. Nakonec však vlastní sběr vajec převzala Hospodářská družstva a mlékařská družstva prováděla jen distribuci do maloobchodu. Distribuční rayon mariánskolázeňské mlékárny tvořilo tedy pět okresů.
      V červnu 1951 byla přidělena k rayonu mlékárny také část okresu Cheb s denní kapacitou 8 000 litrů mléka. Bylo převzato celé zásobování města Chebu. Zároveň byla likvidována Chebská družstevní mlékárna. V Chebu pracovaly za války dvě mlékárny – soukromá firmy ZARTNER a družstevní německých družstevníků. Měly kapacity 5 000 a 25 000 litrů mléka denně. Zartnerova mlékárna zanikla již v roce 1945. Zrušení Chebské mlékárny způsobilo v Mariánských Lázních vzestup příjmu mléka v roce 1951 na 7 261 466 litrů o tučnosti 3,703%. Distribuce vajec – sběr vajec i přikoupené – činila 16 942 280 kusů (1951) proti roku 1948, kdy byla 5 078 965 kusů vajec.
      V roce 1951 bvlo předáno sektoru spotřebního družstva celkem dvanáct prodejen mléka. Mlékárně zůstala jediná prodejna, která byla sezónní a byla proti kolonádě. Koncem roku 1951 na přímý pokyn ministryně soudružky Ludmily Jankovcové se začalo ve Stanovišti s budováním kachňárny. Ministryně Ludmila Jankovcová se vůbec vyznamenala v nešťastných nápadech u nás. V Itálii dala zakoupit ovocné šťávy a protože jich koupila přespříliš, nařídila, že ochucení kyselek se smí provádět jen jimi. Protože ochucování kyselek není věc tak jednoduchá, došlo postupně k zániku stáčíren jako například Melita v Horním Žandově.
      Za rok 1951 činil zisk mlékárny 1 181 333 Kčs a byl připsán do rezervního fondu.
      Začíná doba velkých reorganizací.
      Dnem 1. ledna 1951 přecházejí mlékárny od Ústředí pro hospodaření zemědělskými výrobky pod Československé závody tukové, národní podnik, Praha, během roku pak pod Hlavní správu ministerstva potravinářského průmyslu s krajským základním závodem Karlovarské mlékárny, n.p. Karlovy Vary. Otázka byla, co bude dělat Ústřední rada družstev a co dále s formou mlékařských družstev ?
      Ústřední rada družstev prováděla zatím podle pokynů částečně dozorčí a organizační činnost.
      Ještě dne 25. května 1952 koná se v hotelu CORSO v Mariánských Lázních valná hromada družstva, kde bylo konstatováno, že úvěr 20 miliónů byl čerpán ve výši 16 979 000 Kč. Z předsednické funkce odešel Jan TRÁVNÍČEK, který byl od roku 1948 předsedou, a funkci převzala Karla PŘEVRÁTILOVÁ. Z vedení mlékárenského závodu se účastnili jednání Ing. Bárta, Kovařík, Wagner a Pumpr.
      Mlékařské družstvo Mariánské Lázně se umístilo v tzv. Kolínské soutěži na prvním místě a 1.května 1952 získalo jako první mlékárna Štít vzorného potravinářského závodu v soutěži mlékáren Karlovarského kraje. Ale ani to ho nezachránilo.

Úder z čistého nebe

      Přes prokazované úspěchy dne 28. září 1952 se náhle ruší družstevní forma a s ní i Mlékařské a drůbežářské družstvo Mariánské Lázně z.s. s r.o., založené 27.4.1947, bez náhrady. Provoz mlékárny přechází do národního podniku Karlovarské mlékárny, n.p. Karlovy Vary, jako část státního sektoru. Mlékárnu předávala soudružka Karla Převrátilová, zřejmě už v květnu 1952 určená k úloze "likvidátorky družstva". Převzetí mlékárny provedl úředník z Karlovarských mlékáren soudruh Otto Czerny.
      Dnem 28.září 1952 dostává mlékárna nový název "Mlékárna, národní podnik, Mariánské Lázně", patřící pod státní sektor jako součást podniku Karlovarské mlékárny n.p. Karlovy Vary (tedy podnik v podniku). Ředitelem mlékárny zůstává Ing. Jaroslav Bárta. Později, po vytvoření krajského ústředí pod názvem "Karlovarský mlékárenský trust, Karlovy Vary", přešel sem do oddělení odbytu. A do mlékárny v Mariánských Lázních nastoupil ředitel KOCH.
      K 1. prosinci 1953 k mlékárně patřila i mlékárna v Aši, Sokolově a Kraslicích. Sama byla řízena Karlovarským mlékárenským trustem.

Reorganizace a změny pokračují 1953-1960

      Výnosem ministerstva potravinářského průmyslu a výkupu zemědělských výrobků čj.722/101/54-002 vzniká v Mariánských Lázních k 1. dubnu 1954 nový mlékárenský podnik pod názvem "Mlékařské závody, n.p. Mariánské Lázně".
      Dnem 1. července 1954 nastupuje nový ředitel podniku 35 letý Radovan PISKÁČEK. Přišel z mlékárny Varnsdorf, kde byl ředitelem. Patřil mezi perspektivní mladé vedoucí v potravinářství – byl oblíben u ministryně Jankovcové. Nový podnik stále spadal zprvu pod Karlovarský mlékárenský trust, n.p., ale během let 1955-1956 se přeměnil v tzv. Karlovarskou operativní skupinu s počtem 6 pracovníků.
      Když dne 23.května 1956 odešel ředitel mlékárny v Aši Vladimír Kurz, přechodně byl pověřen řízením 30.6.1956 Josef Procházka pověřenci z podniku (Karel Pospíšil, Ing. Jiří Jiráček a Jakub Wagner), později určen ředitelem v Aši Karel Dvořák.
      Dnem 1. ledna 1957 se zavádějí krajské podniky v potravinářství. Ruší se "Mlékařské a drůbežářské závody v Karlových Varech" a "Mlékařské závody v Kadani" a jsou začleněny pod "Mlékařské závody,n.p., Mariánské Lázně", čímž vzniká krajský mlékárenský podnik v tehdejším Karlovarském kraji. K 1.lednu 1957 dochází také k významnému oddělení drůbežáren od podniku, kdy přebírá provozy podnik Xaverov. Vedoucím drůbežárny se stává Miroslav Šollar. Dále je převzata mlékárna v Jesenici (dosud ředitel Sádlo, pak ředitel Skoupý) od Mlékařských závodů Kadaň.
      Podnik Mlékařské závody, n.p.,Mariánské Lázně byl však zanedlouho přeměněn výměrem ministra potravinářského průmyslu a výkupu zemědělských výrobků z 12. března 1958 čj. 22/II/1958 a vzniká reorganizací nový krajský mlékárenský podnik s názvem "Západočeské mlékárny, národní podnik, Mariánské Lázně" za ředitelování Radovana Piskáčka s těmito mlékárenskými závody:
      01 - Mariánské Lázně, ředitel Jaroslav Bříza
      02 - Karlovy Vary, ředitel Rychtár
      03 - Kadaň, ředitel Duchek
      04 - Sokolov, ředitel Morávek (pak Chalupa)
      05 - Štědrá, ředitel Macháček (pak Hubáček)
      06 - Aš, ředitel Dvořák (pak Petr Joha)
      07 - Jesenice, ředitel, Ing. Vladimír Zábský
      08 - Kraslice , ředitel Karel Kapoun
      09 - Planá – sklady.
      Sousedními národními podniky byly mlékárny v Plzni a v Klatovech.

Mlékárna Mariánské Lázně v roce 1959

      Pohled na poslední rok existence mlékárenského podniku poskytuje "Komplexní rozbor podniku 1959". Chybí zde – možná z běžného důvodu různého utajování – některé základní údaje a naopak jiné, okrajové zabírají mnoho stran. Rozsáhlá je v rozboru kontrola plnění nápravných opatření, přikázaných nadřízeným Sdružením mlékáren. Ukazuje některé tehdejší problémy: došlo k zlepšení zásobování trhu sýry (v té době byl stále sýrů nedostatek) a plán odbytu překročen o 4 %. Mlékárny Aš, Sokolov, Mariánské Lázně, Kadaň a Štědrá byly vybaveny vlakovými cisternami na syrovátku a tím zužitkováno plných 84,2 % syrovátky ke krmným účelům. Dodávky mražených smetanových krémů zajistil přepravník s chladícím zařízením, ale v létě se porouchal a plán nemohl být splněn. Mléko v lahvích dostalo uzávěry hliníkovou folií ve všech závodech, byl však krácen příděl lahví z podniku Sklárny Moravia. Zdá se, že dobíhal prodej mléka z konví a v lahvích s papírovými víčky. Doprava používala stále více plošinové vozíky na lahve a přepravní koše na sýry ze skladu Planá. Dosud se však plnilo mléko do lahví hadičkou v Kraslicích a Jesenici. Neplnění měla výroba jogurtů při nedodávce sušeného mléka. Výkupní pracovníci ve spolupráci s KSČ a lidosprávou zajišťovali kontroly a plnění plánu výkupu mléka u zemědělců. V Jesenici a ve Štědré byl zaveden také cisternový svoz mléka, mizí konvový svoz. V ekonomice neplněn úkol snižovat náklady na pracovní cesty, na kancelářské potřeby. Zavedena byla prvotní evidence základních prostředků. Atd.atd.
      V roce 1959 bylo vyrobeno v podniku 2 139 tun másla, 27 011 000 litrů mléka, 711 tun tvarohu, prodáno 919 tun sýrů, 266 tun smetanového krému, 389 000 litrů smetany 12% a 65 000 litrů smetany 33%, 1184 tisíc jogurtů, 68 000 litrů konzumního podmáslí a 29 000 odstředěného mléka, 178 000 litrů kakaového mléka, 2 122 000 podmáslí krmného. Mlékárny měly 46 vozidel, přepravily 67 077 tun, využití vozidel bylo 60,6 %. Podnik měl 404 pracovníků s průměrným výdělkem 1136 Kčs, z toho 246 dělníků (výdělek 1118 Kč), 88 úředníků (výdělek 1070 Kč), 47 techniků (výdělek 1487 Kč), 23 ostatních (výdělek 848 Kč). Podnik čerpal 5 506 000 Kč na mzdy. Přesčasové práce bylo 13,96 %, nejvíce u pomocných (20,5 %) a v dopravě (18,4 %). V roce 1959 proběhla přestavba mezd dělníků a dopravních zaměstnanců na TKK. Průměrný hodinový výdělek v dopravě činil 5,90 Kčs. Náklady podniku činily 84 140 000 Kč. Velkou část komplexního rozboru tvoří plnění závazků, brigády, plnění kvality výrobků, různá uložená opatření, dnes spíše úsměvná.

Nové krajské uspořádání v ČSR a krajský mlékárenský podnik Klatovy

      Nové krajské uspořádání k 1.červenci 1960 přineslo zrušení Karlovarského kraje a vytvoření rozsáhlého Západočeského kraje se sídlem v Plzni. To se projevilo v organizaci v potravinářství.
      Dne 30. června 1960 jsou sloučeny uvedené tři podniky a výměrem ministerstva potravinářského průmyslu čj. 722/54/60 z 7.6.1960 je založen nový podnik "Západočeské mlékárny, n.p., Klatovy". Mlékárna v Jesenici je předána Pražskému mlékárenskému průmyslu, závod Slaný, mlékárna v Kadani přechází pod Severočeské mlékárny, n.p., Bohušovice. Také provoz mlékárna Blatná se předává od Klatov Jihočeským mlékárnám tak, aby byly vymezeny hranice svozu mléka přesně podle právně administrativního rozdělení nových krajů. Ředitel nového klatovského podniku od 1.7.1960 BALIHAR se ani neohřál a už 6. července 1961 nastoupil nový ředitel Josef POLÍVKA ze Švihova. Po něm od 1. února 1963 další ředitel technik Jaroslav LYER.
      Od 1. července 1960 se stává mlékárna v Mariánských Lázních závodem klatovského podniku a při ní jsou provozovny Mariánské Lázně , Aš, Sokolov a Kraslice. Dnem 1. ledna 1962 přechází provozovny Sokolov a Kraslice pod mlékárnu Karlovy Vary, při čemž provozovna v Kraslicích je zanedlouho zcela zrušena. Sláva mlékárny v Mariánských Lázních pohasla – z krajského podniku zbyl závod s provozov-nou v Aši.

Další vývoj po roce 1968

      V letech 1960-1966 rychle stoupal roční povinný výkup mléka: celý klatovský podnik z 179, 9 miliónů litrů (1960) na 254,8 miliónů litrů (1966). Mlékárna Mariánské Lázně přijala 1960 celkem 8,9 miliónů litrů, v roce 1966 již 20,7 miliónů litrů. Větší výkup mléka v kraji (1966) měla pouze Plzeň (55,7 miliónů litrů), Klatovy (27,9 miliónů litrů) a Dvorec (25,8 miliónů litrů) a přibližně stejně jako Mariánské Lázně měl Horšovský Týn (21,8 miliónů litrů).
      Politický vývoj v roce 1968 dával naději na možnost nového řešení uspořádání krajského podniku. Konzumní mlékárny Plzeň, Karlovy Vary a Mariánské Lázně se širokými odbytovými rajóny se totiž potýkaly v řízení s jinými problémy řízení než mlékárny s výrobou sýrů. Především to bylo v odbytu - musely rychle reagovat na poptávku na trhu, často několikrát denně zavážet zboží podle měnících se požadavků obchodů. V roce 1968 se otvíralo řešení - změnit organizaci krajského podniku a rozdělit se na několik samostatných podniků. Uvažovalo se o otevření trhu, který zůstával pevně rajonizován. Naděje pohřbil 21. srpen 1968 a politický návrat do starých poměrů. Každý návrh změny byl po 21.srpnu politicky posuzován. V podnicích nastalo období prověrek a vylučování z KSČ. To postihlo i mlékárny.
      V roce 1970 opouští mlékárnu z těchto důvodů také ředitel Radovan PISKÁČEK. Stává se předsedou JZD Trstenice, kde se projevil jako mimořádně úspěšný vedoucí pracovník a dovedl JZD k ekonomickým úspěchům. V roce 1971 byl zastupujícím ředitelem mlékárny hlavní ekonom Otakar BORN, ale jako nestraník z kádrových důvodů nemohl ve funkci zůstat a v roce 1972 nastupuje na místo ředitele Zdeněk ROČÁK. Po jeho tragickém úmrtí (sebevražda kol 1976) přebírá funkci ředitele dosavadní mistr provozu Jan OPLUŠTIL a zůstává jím až do roku 1985, kdy odchází jako generální ředitel Lacrumu do Brna. Na jeho místo přichází Jaromír STYBLÍK a zůstává ředitelem v období 1986-2001.
      V 70. letech se snižovala křivka ročních přírůstků ve výkupu mléka a v 80. letech výkup mléka vcelku už stagnoval. V letních měsících byla mlékárna plně vytížena, když denní příjem mléka v létě dosahoval 100 až 120 tisíc litrů. Přísně byla uvnitř kraje dodržována rajonizace výkupu mléka a zásobování podle jednotlivých mlékáren. Výroba se soustředila na konzumní mléko, máslo, tvarohy, jogurty, smetanové krémy, různá ochucená mléka; odstředěné mléko bylo dodáváno do mlékárny ve Stříbře, kde byla postavena kol 1968 mamutí sušička mléka. Odbyt sýrů, které dodávaly výrobní mlékárny v kraji, zajišťovaly v těch letech na mariánskolázeňském obvodu tři dodávková auta. Sklad sýrů byl při mlékárně a dlouholetým vedoucím odbytu sýrů byl Jan Voráček.
      V roce 1986 došlo k přebudování a rozšíření stáčírny konzumního mléka a chladírenských prostorů. Kol roku 1986 byla uzavřena provozovna v Aši, kterou řídil po Petru Johovi Petr Chmelík.

Vývoj po roce 1990 – dožije se mlékárna 60 let ?

      Hned v roce 1990 se rozpadl krajský podnik Západočeské mlékárny Klatovy a mlékárny v kraji se osamostatnily. Centrální řízení ve výkupu, zásobování i výrobě se roztříštilo. Záleželo na vedení každé mlékárny, jak se bude dále vyvíjet. Mariánskolázeňská mlékárna pod řízením Jaromíra Styblíka (do června 2001) se stala akciovou společnosti "Mlékárna Mariánské Lázně " a měla vlastní akcie v kupónové privatizaci. Ty bohužel jsou dnes bezcenné. Tato akciová společnost dosud existuje.
      Byl zrušen celý rozsáhlý dopravní provoz a ke svozu mléka zůstaly tři cisterny. Příjem mléka poklesl na 25 tisíc litrů denně. Zúžil se i sortiment ve výrobě. V současné době se vyrábí v mlékárně máslo, tvarohy a měkké sýry (typu Lučina). Odbyt dnes už nezajišťuje mlékárna, ale vše dodává do skladů velkoobchodu, kde je zboží rozdělováno do celého státu . Nelze tedy už koupit v Mariánských Lázních přímo výrobky zdejší mlékárny. V současné době je v čele mlékárny nový ředitel Ing. Viktor ČEDÍK a obchodním náměstkem je Ing. Blažek.
      V právě vyšlých LISTECH z 26.7.2001 je článek "Provoz v mlékárně Mariánské Lázně se zracionalioval", kde reaguje nový ředitel na fámy o zániku zdejší mlékárny. Tyto fámy existují již určitou dobu, neboť mlékárna dluží milionové částky dodavatelům mléka a není už schopna je splatit. Nový (od července 2001) ředitel Ing. Čedík vysvětluje v článku, že mlékárna "pouze skončila se zásobováním zdejšího rajonu a dodává zboží podle plánu obchodním řetězcům; zúžila výrobní sortiment a provoz se tím významně zracionalizoval." Na dotaz, proč už nejsou Mariánské Lázně zásobovány mlékárnou, vysvětluje ředitel, že "zásobovaný rajon nebyl tvořen stejně velkými obchody a větší obchody byly cílem ataků velkoobchodů fungujících v okolí, které mají podstatně širší sortiment, takže k nim postupně přešly. Mlékárně zůstaly jen menší obchody, kde jsou vysoké náklady a které lze jen těžko racionálně zásobovat. Proto se mlékárna rozhodla pro obchodní řetězce. Výrobky vozí do centrálních skladů na Moravě či v Praze a odtud se distribují."
      Domníváme se, že tím není existenční problém mlékárny vyřešen a jistě o něm ještě uslyšíme. V roce 2002 by mlékárna měla 60 let – kéž je oslaví – a nedojde k zániku.
 

Nejstarší česká pohlednice

      Jako nejstarší česká se dosud uváděla pohlednice ze Sněžky z 23. června 1873. Nejstarší mariánskolázeňská pohlednice je dosud neznámá - není vytipována, občas a vzácně se objeví z roku 1897. Jistě by se našla mezi sběrateli mezi jejich "dlouhými adresami" ještě starší...
 

Již zrušená bobvá dráha z Krakonoše

      s 5 zatáčkami a délkou 1600 m neměla zrovna šťastný start. V roce 1928 došlo k vyletění pětisedadlového bobu ze zatáčky smrti k potoku do lesa. Brzdař S.Friedl zahynul a zbylí čtyři sportovci těžce zraněni. Závodů o cenu města v roce 1929 za mrazu -20°C se účastnily i boby z Liberce, Jablonce, Kraslic, Karlových Varů a z místních HALALI, NORDPOL, MEFISTO, MOND, U-9, INDIAN, BOB-13. Uváděný čas 1:41,48 min. byl prý absolutním rekordem.
 

Mlékárna Mariánské Lázně v červenci 2001

Přežije 60 let (1942-2002)?

Pohled na správní budovu mlékárny, postavenou za druhé světové války (1942)



HAMELIKA, měsíčník vlastivědných materiálů z Mariánskolázeňska. Připravil Ing. Richard Švandrlík, Mariánské lázně, tel. 0165-626048, E-mail: hamelika.svandrlik@worldonline.cz, internet: www.webpark.cz/hamelika či pod heslem Hamelika (Seznam, Atlas, Centrum, Google atd.). Číslo šesté XXV. ročníku Hameliky z 31. července 2001 (pořadové číslo 316. od roku 1973).